Ostrava, moje nové město

Článků vyloženě osobního typu tu bylo až až a rozhodně neplánuju z toho udělat pravidelnou rubriku, ale po několika měsíční pauze od blogování jsem měla nutkání vás trochu obeznámit... se svou nynější situací:D

Jak jsem psala již minule, stala jsem se úspěšně absolventkou osmiletého gymnázia a od září jsem jakožto prvačka pod křídly Ostravské univerzity na oboru Anglický jazyk a literatura. Ano, čtete správně. Já, odjakživa holka ze Středních Čech, která vždy brala za samozřejmé, že bude pokračovat ve studiu v Praze, jsem se nakonec uhnízdila na druhé straně republiky. Holt jsem v Praze měla přihlášku na dvouobor, kde měla přijali pouze na jeden a navíc jsem kvůli těmto přijímačkám nemohla na ty do Brna. Nakonec mi tedy zbyly dvě školy a naštěstí mě vzali na obě - jenže místo toho, abych se rozhodla pro tu, co je od domova vzdálená necelou hodinu, nastoupila jsem raději do Ostravy. Budu-li ignorovat ten smog a všude přítomnou "ostravštinu", tak jsem tu po prvním semestru spokojená. Studuju to, co mě baví a zajímá, poznala jsem nové a super lidi a mám tu nejlepší spolubydlící na světě, jejíž slovenštinu prostě zbožňuju:D 

Přiznám se, že jsem se částečně kvůli všem těm změnám dlouho potýkala se čtecím blokem, se kterým tak trochu bojuju do teď - po večerních přednáškách jsem vždy jak mrtvá a zralá do postele, ale věřím, že se to zlepší. Navíc jako studentka literatury to mám hlavně o tom čtení a následné analýze, že. Ale už se ze stavu zamrzlosti do toho blogování a recenzování zase pomalu dostávám. Bohužel nečtu tolik, jak bych si přála, ale pravděpodobně sepíšu recenze na některé knihy, které jsem přečetla během svého hiatusu. 

Uvažovala jsem, že bych mohla opět změnit design blogu, ale nakonec jsem se rozhodla, že to ponechám tak, jak to je, alespoň prozatím. Upřímně jsem si na tento vzhled zvykla, pořád se mi líbí a přijde mi, že už k BookAddiction prostě patří. Co myslíte? To mi ale nebrání dát trochu do pořádku jeho obsah - přiznejme si, že tu mám krapet bordel a je třeba se jím trochu prohrabat, protřídit ho a updatovat stránky. Mimo jiné jsem se já, odpůrce téměř všech sociálních sítí, odhodlala žít jako ostatní teenageři 21. století, takže mě nyní můžete najít na Twitteru i Instagramu (ha, Facebooku se i nadále tvrdohlavě vzpírám), jak hlásí odkazové ikonky nahoře v menu. Začal nebo začne-li vás, milí blogeři, sledovat nějaký creepy člověk, jsem to s největší pravděpodobností já:D

A na závěr vám všem děkuji za to, že i po mé dlouhé nečinnosti i nadále navštěvujete můj koutek, že čtete mé příspěvky, píšete komentáře nebo mi projevujete svou přízeň na Bloglovin:) Strašně moc mě to těší a zároveň z toho mám výčitky svědomí:D