Podzimní dumání: Vliv recenze

Podzimní dumání pochází z podzimního speciálu Děsivý podzim, který pořádají Abyss se Syki.

"Vliv recenze"

Člověk je jen obyčejný tvor, který prostě v dnešním světě jen těžko zůstane nedotčený vlivy okolí, pokud by teda nebyl přímo zabarikádovaný někde v podzemním úkrytu bez pojítek k ostatním nahoře. I na tom, co si budeme chtít přečíst, mají část svého podílu média či názory těch, kteří měli s knihou už co dočinění.

"Tohle není zas tak dobrý." Jediná věta, která může zaznít od několika vašich známých, by mohla jednoduše poskvrnit - stačí takhle málo a červík pochybností si v hlavě už vrtá svou díru. Jistě, přesvědčit se o tom budete chtít sami, ale právě vyřčený výrok ostatních může tohle rozhodnutí posunout na pozdější dobu. Funguje to samozřejmě i naopak - reklamy a propagační materiály slibují něco naprosto famózního, všichni nadšeně prohlašují onen titul za knižní veledílo roku, čímž v nás probudí neuhašitelnou nedočkavost a někdy bohužel i plané naděje.

Na kolik dám na recenze? Uznávám, že u mě hrají celkem značnou roli než se rozhodnu pro nějakou knihu - ať už se jedná o nový přírůstek do mé osobní knihovničky nebo jen imaginární poličku to-read-soon. Není to tak o tom, že bych byla lehce zmanipulovatelná, spíš jako že ráda dám na radu jiných, kteří už měli s knihou tu čest. Kolikrát by mi takhle utekla nejedna dobrá kniha nebýt ostatních. Recenze na knížky čtu na ostatních blozích docela často a baví mě to, většinou se však snažím vyhýbat těm, které obsahují spoilery. Sice se nehroutím, jakmile si nějaký přečtu, ale přeci jen jsem radši, když mi recenze nevezme kousek napětí nebo tajemství, nad kterým jsem v závěru měla šokovaně kroutit hlavou:) 

Čím mě dokážou na knihu nalákat, tak to je samozřejmě počet superlativů a konečné hodnocení:D Tak je jasné, že to není všechno. Oceňuju, když lidé ve svých recenzích knihu moc dopodrobna nerozpitvávají (proč bych pak jinak četla tu knihu?) ale naopak zas přehnaná strohost mi taky nic moc neřekne. Skvělé recenze jsou pro mě především ty recenze, které jsou napsané s lehkostí, nenuceně, občas s vtipem, zazní to nejdůležitější a především je znát, že je to recenzentův názor a pocity. Dokáže děj zaujmout? Umí autor dobře vyprávět? Jsou charaktery postav propracované tak, že si je člověk oblíbí? Probouzí v čtenáři příběh emoce? Pokud je na všechny otázky odpověď ano a zmínili jste to ve své recenzi, tak se s největší pravděpodobností budu chtít na knihu díky vám vrhnout.

Podzimní dumání: Knižní srdcovky

Podzimní dumání pochází z podzimního speciálu Děsivý podzim, který pořádají Abyss se Syki.

"Knižní srdcovky"

I milovníci knih mají vždy stranou takové kousky, kterou jsou pro svým způsobem významné. Může se jednat o dílo vychvalované světem, nebo knížku naopak zatracovanou, pro ně však nějak výjimečnou, nebo o takovou, která by se mezi ostatními jí podobně klidně mohla ztratit. Zkrátka ať už je jakákoli, podařilo se jí onoho člověka něčím získat, přiměla ho zamilovat se, stala se jeho srdeční záležitostí. Také patřím mezi tyhle "nakažené".

Co mě takhle jako první napadá, tak to je knížka Malé ženy. Mám k ní velmi zvláštní vztah, cestu k sobě jsme dokonce našly pouhou náhodou. Zbožňuju příběh sester Marchových, který se mě prostě dotkl na tom pravém místě a považuju to za jednu z nejlepších klasik vůbec. O to víc mě dopálilo, když mi naše profesorka na literární seminář oznámila, že o knize nikdy neslyšela a moc se jí nechtělo mi dovolit napsat na ni seminární práci, protože by si knihu musela přečíst (ha, stejně jsem si to vydupala a vnutila jí to se slovy, že nebude litovat:D).

Moje další láska všech lásek je série Mediátor z pera Meg Cabot, jejíž styl psaní jsem si moc oblíbila. Tahle paranormální řada, pokud nepočítám Harryho Pottera, mě k YA tak nějak vlastně přivedla a doporučovala jsem ji snad každému, komu jsem mohla. Nedávno tomu tak bylo i u jedné kamarádky, kterou jsem pro jistotu požádala, aby mi nic neříkala, kdyby se jí knížky nelíbily.

A v neposlední řadě tu máme všemi milovaného Harryho Pottera - dodnes jsem vděčná kamarádce ze základky, která mi ho představila. Odstartovalo to tenkrát můj denní režim, kdy jsem Harryho dobrodružství hltala, kdykoli jsem mohla. Pamatuju se, jak jsme si s ostatními hráli na to, že i my jsme součástí světa magie a kouzel a chodíme do Bradavic - já byla v Havraspáru:D. Udivuje mě proto často, když narážím na lidi, kteří ještě doposud tohle veledílo nečetli, nebo mě vždycky rozmrzí ti, kteří sérii shazují s tím, že se jedná o nějakou mozky výmývající fantasmagorii (viz. zmíněná profesorka).

Jistě, každý máme svůj názor a i ty se liší vzhledem k tomu, že jsme všichni jiní. Nikomu neberu to, že se mu líbí něco, co mně ne nebo naopak. Jenže když je řeč o mých oblíbených papírových zlatíčkách, tak se mi vždy horkotěžko daří zachovávat chápavou tvář, protože mám tak nějak potřebu chránit a bránit své největší favority stůj co stůj. 

Jestli si čtu své oblíbené pasáže vícekrát? ANO! Jsem schopná se nad nimi usmívat nebo tetelit se blahem stále dokola, ale kolikrát si často přeju, abych si knihy nepamatovala a mohla je se zatajeným dechem prožívat znovu a byla na konci stejně překvapená jako prvně. Nic se totiž nevyrovná onomu prvnímu prožitku, kdy si člověk uvědomí, že právě našel svůj další zamilovaný příběh.

Děsivý podzim: Děsivé čtení

Stejně jako tomu bylo v létě, i tentokrát si pro nás Abyss se Syki připravily speciál, jehož tématem je však "Děsivý podzim". Více informací získate TADY nebo TADY.

A samozřejmě i v tomto speciále se objevila speciální minichallenge, které bych se ráda zúčastnila. Bude se opět cestovat, ale jelikož je to děsivé čtení, tak se budou navštěvovat samá strašidelná, hrůzu nahánějící místa.

Momentálně se nemůžu radovat z dostatku času, takže si za svůj cíl zvolím 3. děsivé místo, a to Drákulovu Transylvánii, kam by mě mělo dostat šest knih. A protože horory nebo strašidelné knihy nejsou zrovna mým šálkem kávy, zvolím si jednoduchou úroveň A, tedy hodnocení.

• • •

LONDÝNSKÝ TOWER

Raphael Cardetti: Vasalisův paradox (****)

Kody Keplinger: The DUFF (*****)

ČESKÁ KOSTNICE

Lisa McMann: Lovkyně snů #1 - Procitnutí (***)

Ursula Poznanski: EREBOS - Hra, která zabíjí! (*****)

DRÁKULOVA TRANSYLVÁNE
Richelle Mead: Vampýrská Akademie #4 - Krvavý slib (*****)
L. J. Smith: Temné vize #1 - Odhalení (***)

Podzimní dumání: Dream Casting

Podzimní dumání pochází z podzimního speciálu Děsivý podzim, který pořádají Abyss se Syki.

"Dream casting"

Mnohokrát se mi při rozplývání se nad některou z knih stává, že se mi před očima začne odehrávat vlastní film - samozřejmě všechny důležité funkce jako je režisér, kameraman, kostymér a další, nevykonává nikdo jiný než já sama:D Fantazie mi tak jede na plné obrátky a já si můžu vysnít cokoli a kohokoli si zamanu. Přestože ty nejlepší a naprosto ideální představitele, kteří by mohli ztvárnit jednotlivé knižní postavy, vytvoří naše mysl, někdy se i ona rozhodne namísto nováčka obsadit ty již existující ve skutečném světě. 

Voilá, dream casting je na světě.

Stačí zadat do vyhledávače jméno knihy a výše zmíněné spojení a internet na vás začne plivat hromady odkazů se známými herci, zpěváky, modely, ... Spousta lidí v tom vidí zábavu. Rádi  a často si tyto seznamy vytvářejí, poté o nich diskutují s ostatními. Osobně jsem si nikdy nesedla a nevybírala si mezi slavnými tvářemi, kdo by se mi vzhledem ke čtené knize hodil právě "do krámu". Je pravda, že se mi někdy při čtení vynoří před očima přímo konkrétní osoba ze showbussinessu, ale i tak se spokojím se svými představami. Právě proto preferuju, když se nejdříve přečte kniha a až pak se popřípadě koukne na její filmovou adaptaci, protože ať už to bude snímek sebezdařilejší, nikdy se mu nepovede překonat ty první jedinečné scény, které se mi samy vyrojily v hlavě, když jsem s hrdiny prožívala jejich příběh. V opačném pořadí na mě totiž jinak všude ze stránek vyskakují ty "profáklé ksichty", které by se mi nepodařilo vystrnadit z hlavy ani násilím. Jo, jo, zlatá fantazie.

Navíc ve světě celebrit se až tolik nevyznám, takže by můj výběr byl zřejmě omezen:D Ještě ke všemu jsem dosti vybíravá a nevím, zda by mými přísnými měřítky prošel každý. U ostatních, jejichž požadavky jsou zřejmě volnější, mi ale sestavování dream castingů nevadí ani neotravuje. Naopak, ráda se podívám na názor někoho jiného, porovnám ho se svou vidinou, odsouhlasím s uznáním jejich volbu nebo ji zavrhnu:D

Každý má právo si představovat své oblíbence a hrdiny knížek po svém, ať už tedy jako náhodného cizince nebo hvězdu ze stříbrného plátna - je to naše hlava, takže může být každému ukradené, co si v ní budeme promítat.

Podzimní dumání: Láska na první pohled

Podzimní dumání pochází z podzimního speciálu Děsivý podzim, který pořádají Abyss se Syki. Je to vlastně jiná obdoba Letního dumání, takže můžete očekávat mé názory na některá z témat. Hned to první, včerejší, jsem bohužel nestihla, takže to napravuji o den později. Jedná se o zajímavé téma:

"Láska na první pohled"  

Hezky nám to zní, hezky se na to kouká a hezky se o tom čte.

Jenže i toho nejlepšího dortu se člověk přejí a sladké pak nechce jeden čas ani vidět. A podobně to mám i s láskou na první pohled u knižních hrdinů. Stačí mi to jednou za čas a pokud autor ví, co to jsou rozumné dávky, nemám s tím nějaký výrazný problém. 

Jestli věřím v lásku na první pohled? Asi ne, ale dějí se i méně možné věci. Já osobně jsem ji ještě nezažila - u mě to byl spíše... prvotní zájem. Motýli v břiše se dostavili až později:)

Co však bytostně nesnáším, tak to je bláznivý a nereálný proces, kterým prochází hlavní postavy některých knih. Objeví se kluk snů a hrdinku aby odváželi - okamžitě se stává středem jejího vesmíru, všechno, co vypustí z úst, je pro ni svaté a jediné, co se jí honí hlavou, je ON. V těchto případech mám chuť tu holku majznout něčím po hlavě a seřvat ji, kde že to nechala mozek. Zamilovaní dělají hovadiny a chovají se poněkud abnormálně, ale i tohle rozplývání se má někde svůj konec. 

Možná proto mám o tolik radši, když se láska ústřední dvojice pomalu vyvrbí z krásného přátelství - jeden druhého znají jako své boty, klábosí a vtipkují spolu o čemkoliv, aniž by to bylo trapné, sdílejí spolu určitá tajemství a tak to pokračuje, dokud si neuvědomí, že jsou pro sebe ti praví... tenhle scénář se mi zřejmě nikdy neomrzí:D

Láska na první pohled ale rozhodně není nic, co bych odsuzovala - je to jakási novodobá pohádka, která buď vstoupí do vašeho života a stane se skutečností, nebo může zůstat krásnou ideou romantických dušiček či bude mně podobným čtenářům sloužit jako dobré čtení k odreagování. Je to jedno z tutových témat, na které sází každý třetí romantický příběh, ať už jde o film či knihu, a které zřejmě lidstvo hned tak neomrzí. Jak já říkám, mít originální námět a napsat něco, do čeho se nikdo před vámi ještě nepustil, je dneska setsakra problém a nikdy to není záruka dobré "story".

Do toho, ať si klidně točí filmy a píšou knihy na tolik přetřásanou a omílanou lásku na první pohled - hlavní síla je ve zpracování.