“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

on pondělí 31. prosince 2012
Člověk se ani pořádně nerozkouká a místo toho, aby si konečně zvykl na tu 2012, už se zas může podivovat, jak se tam hodí nebo nehodí třináctka:)

Nebudu se příliš oddávat nostalgickým vzpomínkám, jaký to byl skvělý rok, protože pevně věřím, že řetězec epických událostí ještě rozhodně není u konce a překlene se pěkně i do toho dalšího roku, který pro mě bude prozatím snad tou největší výzvou.

Byl to pro mě vzrušující rok plný zážitků, nezapomenutelných okamžiků, dobrých i těch špatných, ale to k tomu zkrátka patří. Blogování, s nímž jsem si kvůli své časové tísni musela dát přestávku, mě ale neomrzelo. Naopak, všichni čtenáři, staří i noví, kteří mě v mé noře navštěvují nebo sem náhodou zabloudí, mě ohromně těší a zároveň ve mně vyvolávají výčitky svědomí, že je tak zanedbávám. Patří vám ohromné dík.

Chtěla bych vám popřát klasicky hodně zdraví, lásky, štěstí, úspěchů a splněných přání, protože těch není nikdy dost (a přeci jen si to slušnost vyžaduje:D), a samozřejmě od knihomola knihomolům: ať vás po celý rok 2013 doprovázejí jen ty nejlepší knihy, na něž budete jednou velmi rádi vzpomínat, ať nacházíte stálé nové a kouzelné příběhy, které vám okoření občas nudnou realitu, a hlavně ať vám i nadále dělá čtení takovou radost, jako doposud:) 






AUTOR: Helen Fielding
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Bridget Jones's Diary (#1)
TAGY: humoristický román pro ženy, romantické, vtipné, ironie, deník

ANOTACE
V roce 1995 se na stránkách britského Independentu objevil deník svobodné třicátnice Bridget Jonesové, které dělají starosti hlavně vlastní váha, příjem kalorií, kariérní postup a "citové vydírání" ze strany mužského pohlaví. Nikdo tehdy netušil, kam to tento literární text dotáhne. Neuplynuly ani tři roky a z Deníku Bridget Jonesové se stala přímo kultovní kniha. Deník, jehož pisatelka bývá nazývána "Adrianem Molem v ženské podobě", vedl po několik měsíců žebříček nejprodávanějších titulů na britském knižním trhu a v roce 1997 získal prestižní cenu British Books Award za nejlepší knihu roku. Deník Bridget Jonesové nečekaným způsobem změnil život svobodných žen kolem třicítky, kterých jen v Británii žije více než milion, a k jeho obdivovatelům se dnes hrdě hlásí i někteří poslanci Dolní sněmovny, jejichž literární vkus se v posledních letech radikálně změnil.

UKÁZKA
 "Na devatenáctce! Uno, ona odbočila na devatenáctce! To sis prodloužila cestu aspoň o hodinu. Pojď, donesu ti něco k pití. Co tvůj milostný život?"
 Panebože. Copak ženatí nechápou, že na tohle se neptá? My je taky nebombardujeme otázkami typu: " Jak vám to klape doma? Ještě spolu spíte?" Každý ví, že chodit s někým ve třiceti už není žádná bezstarostná jízda, jako tomu bylo ve dvaadvaceti, a že zcela upřímně odpovíte spíš: "No včera se u mě můj ženatý milenec objevil v podvazcích a kouzelném bolerku z angorské vlny a oznámil mi, že je teplouš/ erotoman/ narkoman/ chronický dlužník, a zmlátil mě robertkem," než: "Super, díky."

• • •
(Bez spoilerů)

on neděle 23. prosince 2012
Nikdy jsem nevěděla a zřejmě ani nikdy vědět nebudu, co do podobných článků psát, aniž bych se stále a pořád dokola neopakovala:)
Ačkoliv jsem letos nebyla nejpříkladnějším blogerem, jsem velmi ráda, že jste na mě nezanevřeli, chodíte sem nadále a občas, když už se tu něco objeví, zanecháte i milý komentář, v což člověk s takovou minimální aktivitou na blogu ani nedoufá. Skutečně to potěší a zahřeje na srdci, ať už to zní jakkoliv uhozeně:D
S tou největší vděčností, jaké může být někdo schopný, vám za všechno děkuju a přeju vám to nejkrásnější prožití vánočních svátku, ať už v okruhu rodiny nebo přátel, doma či na chatě, na lyžích nebo u televize, zkrátka a dobře, užijte si ty Vánoce po svém, protože post-apokalyptický Štědrý den nezažíváte každý den;)
on sobota 15. prosince 2012

Co by to bylo za roční období bez knižního dumání, tentokrát tedy zimního, kterého se tak jako tradičně zhostila Syki

"Knižní zlozvyky"

Kdybychom tu měli probírat všechny mé 'mouchy', tak to vyjde na aspoň na tucet takových dumání, naštěstí jsou však tématem tohoto zamyšlení pouze ty knižní, kterých, jak zjistíte, zas tolik nemám:)

Jako první, na který ráda upozorňuje moje sestra, je ten, že při čtení knihy mezi prsty svírám pravou stránku jako bych ji chtěla za chvíli otočit. Jakkoliv to zní zvláštně, skutečně to nevědomky dělám. Ségra si kvůli tomu ze mě ráda dělá srandu, protože vždycky, když mě vidí, neodpustí si to svoje "neboj, nevypadá to, že by se někam chystala". Je to jeden z takových těch nenápadných zlozvyků (dá se tomu tak vůbec říkat?) jako je natáčení vlasů na prst nebo lehké mračení, když člověk nad něčím přemýšlí.

Zřejmě kostlivcem všech knihomolů je zřejmě ale přehnaná úzkostlivost co se týče jejich sbírky knih. Nikdy jsem netrpěla šílenou opatrností ani starostlivou péčí o ně a v podstatě jsem neměla problém půjčit jednu ze svých knih, když měl někdo zájem, ale znáte, jakmile vás jednou potká "pohroma", ihned se dostaví nedůvěra a paranoia. Proto jsem od té doby, co se mi vrátil první díl Hunger Games politý, a ještě ke všemu čímsi tmavým, jsem jak pes. Ne, ne, kdepak, už nikomu s nadšením nenabízím, že mu "ráda půjčím tu a tamtu knihu, protože je super a musí si ji přečíst". Rozhodně už nehodlám riskovat podobný debakl.

Dále se musím přiznat, že jsem typický... hromadič? Zkrátka si ráda nasyslím všemožně zajímavé knihy s tím, že je musím mít, ale k jejich přečtení se třeba dostanu až za několik měsíců. Důkazem může být moje knihovnička v níž jsem tak čtvrtinu knih ještě nečetla. Uvědomuju si to, ale stejně si pořizuju další. Nevím, asi mě uklidňuje ta jistota, že až budu mít neskutečnou chuť se do nějaké té knihy pustit, bude tam stále po ruce a čekat na mě připravená:D

A poslední, o nic méně významná, je taková moje úchylka očichávat knihy. Dělám to jak u nových i starých knih, protože papír každé z nich má specifickou vůni. Nejsem žádný fetišista nebo tak, ale bez mučení můžu říct, že ráda vnímám vůně jednotlivých knih. Zajímavé je, že nejméně mi voní nové učebnice - těžko říct, jestli je to tím zvláštním kluzkým papírem nebo faktem, že škola smrdí každému:D

ZDROJE: 1, 2
on neděle 9. prosince 2012
AUTOR: Jenny Han
ČESKÝ NÁZEV: Léto, kdy jsem zkrásněla (Léto #1) 
TAGY:
YA, dívčí román, romantické, léto

ANOTACE
Belly svůj život měří na léta. Všechno dobré a všechno kouzelné se stává mezi červnem a srpnem. Zima je období, kdy odpočítává týdny do dalšího léta, období, kdy je daleko od domu u pláže, od Sussanah a hlavně od Jeremiaha a Conrada. Jsou to kluci, které Belly zná už od svého úplně prvního léta - byli skoro jejími bratry, jejími prvními láskami a všechno mezi tím. Čím víc se však během jednoho léta, jednoho strašného a skvělého léta, všechno změní, tím víc vše skončí tak, jak celou dobu mělo.

UKÁZKA
 Steven do mě šťouchl loktem. "Myslíš na Conrada?" zeptal se posměšně.
 Pro tentokrát byla odpověď ne. "Ne," vybuchla jsem.
 Máma strčila hlavu mezi naše sedadla. "Belly, tobě se pořád líbí Conrad? Podle toho, jak věci vypadaly minulé léto, jsem myslela, že se možná děje něco mezi tebou a Jeremiahem."
 "COŽE? Ty a Jeremiah?" Steven vypadal znechuceně. "Co se stalo mezi tebou a Jeremiahem?"
 "Nic," řekla jsem oběma. Cítila jsem, jak mi ruměnec stoupá do tváří. Přála jsem si mít už opálení, které by to zakrylo. "Mami, jen proto, že jsou dva lidi dobří kamarádi, neznamená to, že spolu něco mají. Už to nikdy znovu nevytahuj, prosím." 

• • •
(Bez spoilerů)
on sobota 8. prosince 2012

Co by to bylo za roční období bez knižního dumání, tentokrát tedy zimního, kterého se tak jako tradičně zhostila Syki

"A teď to zkusím já aneb knižní postavy, s kterými bych si ráda vyměnila místo"

Všichni jednou za čas, dobře, spíše častěji, sníme při čtení oblíbených knih, že jsme její součástí a touláme se tak myšlenkami bůhvíkde a s bůhvíkým a nestojí nás to ani korunu. Člověk se často přistihne při tom, jak si přeje být na místě té a oné postavy, prožívat všechna ta dobrodružství, užít si tolik legrace, dělat jiná rozhodnutí - ať už v Bradavicích studovat černou magii, tulit se k panu Darcymu, přijmout Laurieho nabídku k sňatku, cestovat časem, být s Lincolnem na stopě šílenému vrahovi, strávit rok v Paříži, ...

To, co je na čtení právě tolik kouzelné, je možnost skrze hrdiny a jejich příběhy prožít momenty, o které se nám ve skutečném životě osud postará jen s malou pravděpodobností. Nejsem přímo nebojsa, ale často knižním postavám závidím právě ty dobrodružné akce na denním pořádku. Percy Jackson tváří v tvář antické nestvůře, Katniss bojující o život v Aréně smrti, lovci stínů s démony dýchajícími jim za krk a další by se mnou asi nesouhlasili, ale holku z klidného maloměsta jako já občas přepadají takové myšlenky. To neplatí ale pouze v případech napínavých bojů, ale i v tak 'obyčejných' pasážích, jako je třeba roadtrip, dlouhodobý pobyt v cizině jen na vlastní pěst nebo semestr na internátní škole, kde by mohl člověk v noci pořádat tajné narozeninové hostiny jako O'Sullivanovic dvojčata nebo se toulat knihovnou v části s omezeným přístupem jako Harry Potter.

Jinak co si budeme namlouvat, ale zřejmě každý z nás se už se slovy "kdyby šlo o mě, tak se nechovám jako taková trubka" rozčiloval v určité situaci nad chováním nějaké postavy. V takových chvílích zuříte a nadáváte, že na jejich místě nejste zrovna vy, protože v tom případě by bylo všechno. I já takhle dost často trpím a skuhrám nad uvažováním některých jedinců v knize, ale všechno se děje pro nějaký důvod, každý máme nějaké mouchy a popravdě řečeno, autoři to zkrátka pro ten svůj příběh někdy potřebují. Kolik zápletek by vlastně existovalo, kdyby nebylo lidské hlouposti, tvrdohlavé hlavy a mylného úsudku? Perfektní člověk bez chyb není zrovna námětem pro bestsellery.

Kdokoli si v bezpečí domova může hrát na hrdinu, stavět si vzdušné zámky, prožít si své dobrodružství, napsat si svůj ideální romantický scénář, ale na konci nikdo z nás stejně neví, jak by to dopadlo, kdybychom se v situaci našich oblíbených postav ocitli my. Proto je štěstí, že existuje fantazie, díky níž si můžeme prostě vybájit cokoliv a být aspoň tímhle způsobem na čas někým jiným.

ZDROJE: 1, 2