“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

Zimní dumání: Knižní zlozvyky

on sobota 15. prosince 2012

Co by to bylo za roční období bez knižního dumání, tentokrát tedy zimního, kterého se tak jako tradičně zhostila Syki

"Knižní zlozvyky"

Kdybychom tu měli probírat všechny mé 'mouchy', tak to vyjde na aspoň na tucet takových dumání, naštěstí jsou však tématem tohoto zamyšlení pouze ty knižní, kterých, jak zjistíte, zas tolik nemám:)

Jako první, na který ráda upozorňuje moje sestra, je ten, že při čtení knihy mezi prsty svírám pravou stránku jako bych ji chtěla za chvíli otočit. Jakkoliv to zní zvláštně, skutečně to nevědomky dělám. Ségra si kvůli tomu ze mě ráda dělá srandu, protože vždycky, když mě vidí, neodpustí si to svoje "neboj, nevypadá to, že by se někam chystala". Je to jeden z takových těch nenápadných zlozvyků (dá se tomu tak vůbec říkat?) jako je natáčení vlasů na prst nebo lehké mračení, když člověk nad něčím přemýšlí.

Zřejmě kostlivcem všech knihomolů je zřejmě ale přehnaná úzkostlivost co se týče jejich sbírky knih. Nikdy jsem netrpěla šílenou opatrností ani starostlivou péčí o ně a v podstatě jsem neměla problém půjčit jednu ze svých knih, když měl někdo zájem, ale znáte, jakmile vás jednou potká "pohroma", ihned se dostaví nedůvěra a paranoia. Proto jsem od té doby, co se mi vrátil první díl Hunger Games politý, a ještě ke všemu čímsi tmavým, jsem jak pes. Ne, ne, kdepak, už nikomu s nadšením nenabízím, že mu "ráda půjčím tu a tamtu knihu, protože je super a musí si ji přečíst". Rozhodně už nehodlám riskovat podobný debakl.

Dále se musím přiznat, že jsem typický... hromadič? Zkrátka si ráda nasyslím všemožně zajímavé knihy s tím, že je musím mít, ale k jejich přečtení se třeba dostanu až za několik měsíců. Důkazem může být moje knihovnička v níž jsem tak čtvrtinu knih ještě nečetla. Uvědomuju si to, ale stejně si pořizuju další. Nevím, asi mě uklidňuje ta jistota, že až budu mít neskutečnou chuť se do nějaké té knihy pustit, bude tam stále po ruce a čekat na mě připravená:D

A poslední, o nic méně významná, je taková moje úchylka očichávat knihy. Dělám to jak u nových i starých knih, protože papír každé z nich má specifickou vůni. Nejsem žádný fetišista nebo tak, ale bez mučení můžu říct, že ráda vnímám vůně jednotlivých knih. Zajímavé je, že nejméně mi voní nové učebnice - těžko říct, jestli je to tím zvláštním kluzkým papírem nebo faktem, že škola smrdí každému:D

ZDROJE: 1, 2

3 komentářů :

Kaya řekl(a)...

S tím hromaděním jsem na tom stejně, doma hromada nepřečtených, ale furt kupuju další :D prostě mám ráda ten pocit, že mám tu nebo tu knihu fyzicky doma a můžu si ju kdykoliv vzít a začíst se. A nedůvěru při půjčování už sem vyřešila :D půjčuju jen pod jedním pravidlem: poškodíš = koupíš novou :D pokud by mě někdo vrátil knihu jakkoli poškozenou (např. jako tobě - politou) tak by si ju nechal a mě koupil novou... dělám to tak od začátku a ještě se mě nestalo, že by se vrátila v horším stavu než odcházela :) oni si to pak prostě už nedovolí :D

E_V_E řekl(a)...

Ja zbožňujem vôňu kníh 8P aj učebníc, vždy otváram na rôznych stranách a nemôžem sa toho nabažiť 8P no keď treba tie učebnice čítať a učiť sa z nich, tak už smrdia 8D

janina řekl(a)...

Aj ja si hromadím knihy a potom ich mám aj 20 a neviem, ktorú mám začať čítať ako prvú :D Ja keď čítam niečo veľmi zaujímavé, tak si začnem obhrýzať nechty, čo zvyčajne nerobievam...

Okomentovat