(Katie McGarry)
"Nezlepší se to," řekl jsem. "Ta bolest. Rány se sice zacelí a nebudeš mít pokaždé pocit, že tebou projíždí nůž, ale právě tehdy, kdy to budeš nejméně očekávat, se bolest ozve znovu. To aby ti připomněla, že už nikdy nebudeš stejná."
PRŮMĚRNÉ HODNOCENÍ: 4.34 / 5 (3 731 hodnotících)
VYŠLO (EN): 31/07/2012
CZ/SK PŘEKLAD: není
TAGY: YA, contemporary, romantické, střední škola, drama
Bezpochyby jeden z nejočekávanějších debutů letošního léta, ba dokonce roku, si už několik týdnů získává mnoho čtenářů svým emotivním příběhem jedné lásky, která se zrodila mezi dvěma mladými lidmi s nahnutými osudy na nečekaném místě: u psychiatra.
Samotný příběh Echo a Noaha však vůbec nebyl prvoplánovanou záležitostí. Podle všeho totiž námět "postav na terapii" byl původně pasáží jiného výtvoru Katie McGarry. Ta si ale během procesu psaní této scény uvědomila, že má před sebou obraz jiné, nové hrdinky: Echo. Na často pokládanou otázku ohledně inspirace odpovídá autorka takto: "Měla jsem dvě hlavní inspirace. Za prvé, už od začátku jsem chtěla napsat příběh, v němž by se moje postavy cítili dost silné na to, aby za sebou nechali svou minulost a vytvořili si pro sebe novou budoucnost. Vůbec první scéna, kterou jsem viděla ve své hlavě, byla ta, kdy Echo a Noah po maturitě opouštějí město. A za druhé jsem chtěla psát o dvou postavách, které by čelili zdrcujícím problémům a kteří by i přes boj proti těmto problémům našli na konci své cesty naději."
Spousta čtenářů se pozastavuje nad některými jmény v knize, přičemž autorka podala ke třem z nich komentář: "Noah byl muž, který se musel držet svých přesvědčení, když mu zbytek světa tvrdil, že se mýlí. Je to silné pevné jméno, jehož význam se dokonale hodí na mého Noaha. Co se týče Echo a Airese, vžila jsem se do jejich matky, která milovala řeckou mytologii a byla člověkem svobodného ducha, takže při výběru jmen pro své děti by byla kreativní. Ares byl řecký bůh války, ale když jsem si vyhledávala jména, našla jsem, že je Ares někdy nazýván Aires. To jméno se mi líbilo a protože má postava Airese zemřela ve válce, považovala jsem to za perfektní jméno. Pojmenovat postavu Echo bylo nejtěžší. Prolétla jsem řecké báje a v momentě, kdy jsem narazila na příběh nymfy Echo, věděla jsem, že jsem našla to správné. V báji Echo ztratila svůj hlas. Cítila jsem, že moje Echo také přišla o hlas, který se jí však na konci definitivně vrátil."
Proč byste si měli ale knihu Pushing the Limits podle samotné autorky přečíst? "Především kvůli tomu, že je to příběh o přitažlivosti, lásce, přátelství, rodině, smrti, zármutku ale hlavně proto, že je to příběh o naději." Pokud tedy přijdete na chuť psaní Katie McGarry, můžete se těšit na volné pokračování nesoucí název Dare You To, které se zaměřuje tentokrát na vedlejší postavu z Pushing The Limits, Beth.
"Tentokrát jde o ryze lidský příběh, který by se klidně mohl kdekoliv na světě odehrávat. Když jsem knihu četla, tak jsem právě často přemýšlela, jestli autorka příběh celý vymyslela nebo se třeba v něčem či v někom inspirovala. Opravdu nejde o knihu, která by vás nechala bez povšimnutí a kterou byste po dočtení prostě zaklapli a stčili do knihovny. Kniha vás donutí přemýšlet jak nad příběhem, tak i nad vlastním životem."
Bezpochyby jeden z nejočekávanějších debutů letošního léta, ba dokonce roku, si už několik týdnů získává mnoho čtenářů svým emotivním příběhem jedné lásky, která se zrodila mezi dvěma mladými lidmi s nahnutými osudy na nečekaném místě: u psychiatra.
Samotný příběh Echo a Noaha však vůbec nebyl prvoplánovanou záležitostí. Podle všeho totiž námět "postav na terapii" byl původně pasáží jiného výtvoru Katie McGarry. Ta si ale během procesu psaní této scény uvědomila, že má před sebou obraz jiné, nové hrdinky: Echo. Na často pokládanou otázku ohledně inspirace odpovídá autorka takto: "Měla jsem dvě hlavní inspirace. Za prvé, už od začátku jsem chtěla napsat příběh, v němž by se moje postavy cítili dost silné na to, aby za sebou nechali svou minulost a vytvořili si pro sebe novou budoucnost. Vůbec první scéna, kterou jsem viděla ve své hlavě, byla ta, kdy Echo a Noah po maturitě opouštějí město. A za druhé jsem chtěla psát o dvou postavách, které by čelili zdrcujícím problémům a kteří by i přes boj proti těmto problémům našli na konci své cesty naději."
Tak jako vždycky se dívala přímo skrze mě, jako bych vůbec neexistoval. Sakra, v její mysli jsem pravděpodobně neexistoval. Lidi jako Echo Emerson mě k zbláznění srali."Máš fakt podělaný jméno," zamumlal jsem. Nevím, proč jsem ji chtěl provokovat, prostě jsem to udělal."Neměl by ses sjíždět někde na záchodech?" Takže mě znala."Nainstalovali tam bezpečnostní kamery. Děláme to teď na parkovišti."
Protože na lásku je třeba dvou a má proto i dvě strany, kniha je psána z pohledu obou hrdinů. Aby zabránila tomu, aby Noahovy úvahy a myšlenky nevyznívaly občas příliš 'žensky', měla po ruce jako zástupce mužské rasy svého muže, který dohlížel na to, aby nevybočovala z mužské perspektivy. Další z rodiny, kdo přispěl něčím svým k příběhu Echo a Noaha, je Katina švagrová Angela McGarry - ta se totiž postarala o originální soundtrack knihy Can You -Echo's Song a následně i o jeho rockovou verzi!
Spousta čtenářů se pozastavuje nad některými jmény v knize, přičemž autorka podala ke třem z nich komentář: "Noah byl muž, který se musel držet svých přesvědčení, když mu zbytek světa tvrdil, že se mýlí. Je to silné pevné jméno, jehož význam se dokonale hodí na mého Noaha. Co se týče Echo a Airese, vžila jsem se do jejich matky, která milovala řeckou mytologii a byla člověkem svobodného ducha, takže při výběru jmen pro své děti by byla kreativní. Ares byl řecký bůh války, ale když jsem si vyhledávala jména, našla jsem, že je Ares někdy nazýván Aires. To jméno se mi líbilo a protože má postava Airese zemřela ve válce, považovala jsem to za perfektní jméno. Pojmenovat postavu Echo bylo nejtěžší. Prolétla jsem řecké báje a v momentě, kdy jsem narazila na příběh nymfy Echo, věděla jsem, že jsem našla to správné. V báji Echo ztratila svůj hlas. Cítila jsem, že moje Echo také přišla o hlas, který se jí však na konci definitivně vrátil."
"Je to jako kdybych měla v mozku obří černou díru, která ze mě vysává veškerý život. Ty odpovědi tam jsou, takže tu hodiny vysedávám a zírám. Nehledě na to jak moc a jak dlouho se dívám, vidím jenom temnotu."
Jednou z hlavních dějových linií, jak napovídá oficiální anotace, je záhada týkající se jizev, které má Echo na pažích a na jejichž příčinu si Echo kvůli trauma nepamatuje. Katie McGarry prozradila, že si z dětství odnesla podobnou zkušenost, když ji v druhé třídě pokousal pes a její vzpomínky na tento incident byly potlačeny.
Proč byste si měli ale knihu Pushing the Limits podle samotné autorky přečíst? "Především kvůli tomu, že je to příběh o přitažlivosti, lásce, přátelství, rodině, smrti, zármutku ale hlavně proto, že je to příběh o naději." Pokud tedy přijdete na chuť psaní Katie McGarry, můžete se těšit na volné pokračování nesoucí název Dare You To, které se zaměřuje tentokrát na vedlejší postavu z Pushing The Limits, Beth.
"Tentokrát jde o ryze lidský příběh, který by se klidně mohl kdekoliv na světě odehrávat. Když jsem knihu četla, tak jsem právě často přemýšlela, jestli autorka příběh celý vymyslela nebo se třeba v něčem či v někom inspirovala. Opravdu nejde o knihu, která by vás nechala bez povšimnutí a kterou byste po dočtení prostě zaklapli a stčili do knihovny. Kniha vás donutí přemýšlet jak nad příběhem, tak i nad vlastním životem."
- Kath (*****) / Kath's World of Books - celá recenze
"Co se mi na knize líbilo asi nejvíc, je, jak Katie McGarry dokonale zvládá chemii mezi zamilovaným párem. To napětí je cítit i přes stránky a někdy se prostě musíte culit nad něčím, co je tam napsáno. Na konci se jí dokonce povedlo napsat tak hezky dojemné scény, ne smutné, ale dojemné, že jsem i uronila pár slz, což se mi často nestává. Emoce má autorka jednoduše zvládnuté na jedna s hvězdičkou."
- Freckles (****) / Freckle's books - celá recenze
"Co se mi na knize líbilo asi nejvíc, je, jak Katie McGarry dokonale zvládá chemii mezi zamilovaným párem. To napětí je cítit i přes stránky a někdy se prostě musíte culit nad něčím, co je tam napsáno. Na konci se jí dokonce povedlo napsat tak hezky dojemné scény, ne smutné, ale dojemné, že jsem i uronila pár slz, což se mi často nestává. Emoce má autorka jednoduše zvládnuté na jedna s hvězdičkou."
"Možno túto knihu beriem s jemnými ružovými okuliarmi na očiach, a určite tam boli isté zádrhely (napríklad už len samotná vec s jazvami, ktoré mala Echo... Okej, ona si nič nepamätala, ale prečo preboha jej to nemohli povedať?! Aspoň niečo, aby z toho nebola taká vyplieskaná... Ale nie, jej otec sa rozhodol jej nepovedať ani ň. Prečo? Lebo!), ale to vôbec neubralo na kvalite knihy. Na knihu som sa tešila asi od januára, čo mi samo o seba dalo do hlavy kopu obáv, lebo som sa na ňu tešila až príliš dlho, a sklamanie by bolo o to väčšie. Chvalabohu, kniha nesklamala a mala všetko čo som od nej chcela."
4 komentářů :
Tahle knížka mě hodně táhne :) Pěkné shrnutí, o tom, že i kniha může mít soundtrack, slyším poprvé - a je to skvělá novinka :)
Taky mě kniha hodně láká:) Ten soundtrack je takový příjemný bonbonek ke knize:D
slyším o knize ze všech stran, asi se dokopu ji začít číst, i když jsem naprostý anangličtinář. :D
Tato kniha je přeložena na stránkách prekladyknih.blog.cz :)
Okomentovat