Recenze: Muž, který sázel stromy

AUTOR: Jean Giono
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: L' homme qui plantait des arbres
TAGY: povídka, síla ducha, k zamyšlení, příroda

ANOTACE:

Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o "muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí".

UKÁZKA

Pastýř, který si nezakouřil, přinesl sáček a vysypal na stůl hromádku žaludů.
Jeden po druhém je začal s velkou péčí prohlížet a oddělovat špatné od zdravých.
Já kouřil svou dýmku.
Nabídl jsem, že mu pomohu. Řekl mi, že to je taková jeho práce. A skutečně: když jsem viděl, jak pečlivě tu práci dělal, nenaléhal jsem.
To byla celá naše rozmluva. Když měl na straně těch dobrých dostatečně velkou hromádku, odpočítával si je vždy po deseti.
Při tom ještě vyřadil malé plody, nebo takové, které byly lehce popraskané. Prohlížel je totiž velice důkladně, Když pak měl před sebou sto bezvadných žaludů, nechal toho a šli jsme spát.

• • •

(Bez spoilerů)

JEDEN MUŽ

Bude to pár hodin zpátky, co jsem odložila tuto tenoučkou a na pohled ničím výjimečnou knížečku. Pravdou je, že všech asi devadesát stránek v sobě skrývá neuvěřitelný příběh, mezi jehož řádky lze najít mnoho. Myslím si, že není třeba nějak rekapitulovat děj vzhledem k jeho délce - samotná povídka zabírá zhruba polovinu knihy - a k tomu, že anotace zmínila to nejdůležitější. Má recenze se vám může zdát vůči těm ostatním dost krátká, ale přijde mi, že právě u této knihy platí pravidlo "málo je někdy více" aspoň dvojnásobně.

Autor celkem vzato stručně a jednoduše vypráví o obyčejném starším muži, který den co den již několik let pečlivě a trpělivě sázel stromy, jimiž by nehostinné pustině a zanedbanému okolí dodal na kráse. Plody jeho píle a trpělivosti  ovlivnily životy spousty lidí, aniž by to kdokoli zaznamenal nebo se on sám dožadoval nějakého uznání. Z vlastní dobroty dělal to, v co věřil, po čem toužil, a to za každé doby, ať už byla dobrá či zlá.

Když však si uvědomím s jakou vytrvalostí byl velkodušný a s jakou horlivostí velkorysý, aby došel k takovému výsledku, zmocní se mne nezměrná úcta k tomu starému venkovanovi beze škol, který dovedl do konce takové dílo hodné Boha.

Jeho klidná a vyrovnaná povaha vám na tváři vyloudí úsměv a tento pocit ještě podnítí nádherné ilustrace Pavla Čecha. Člověk po celou dobu vnímá, jak důležitou roli v životě hraje vztah přírody k němu samému. Pozitivní kniha vyzdvihuje lidské hodnoty, ponouká k zamyšlení, popisuje poetickou a harmonickou verzi života. Každému tato povídka přinese něco svého. V tu ránu  se cítíte být inspirování, motivování a plní chutě také něco dokázat. A takový je příběh o muži, který sázel stromy - plný naděje a víry v to, že čin jednoho jediného člověka může změnit mnoho.

• • •

MOJE HODNOCENÍ: 5/5

- zdroj anotace

- zdroj obálky

- zdroj obrázku