Konce roků a začátky těch nových jsou tou pravou dobou na sumarizování, proto se už několik dní objevují články s různými žebříčkami a TOPkami. Zklamu vás, jestli jste čekali, že budou výjimkou, ale ani já neodolala a pustila se do svého dlooouhého závěrečného souhrnu, který jste měli šanci poprvé vidět loni. Byl akorát doplněn asi o dvě kategorii a neslibuju vám, že se nebude do budoucna rozšiřovat o další:D
Markus Zusak: Zlodějka knih
Po prohlížení letos přečtených knih jsem došla k jedinému jasnému závěru, že tím pravým vítězem v této kategorii musí být právě Zlodějka knih. Je to příběh, který se vás dotkne u srdce, přinutí vás se přihlouple usmívat, plakat tak, že si přejete, aby vás nikdo neviděl, jindy jste pod takovým návalem emocí, že vám nenápadně ukápne slzička, která však vystačí za celý potok, vezme vám dech takovým způsobem, že zapomenete, že jste kdy potřebovali kyslík a před spaním funguje líp jak nějaké černé silné kafe. Přesně taková kniha si prvenství zaslouží.
Michelle Zink: Proroctví sester (#1)
Opravdu výjimečně nechávám knihu nedočtenou - počet knih, jejichž čtení jsem v životě vzdala, bych spočítala na prstech jedné ruky. Popravdě řečeno, u Proroctví sester to chvílemi vypadalo, že se tato řada rozšíří o další titul. Vím o lidech, kterým se tato série dostala pod kůži, ale já k nim bohužel nepatřím. Všechny nadějné momenty, kdy se knize pomalu začalo snad i blýskat na lepší časy, byly vždy nakonec utnuty a Michelle Zink si mě kvůli svému bizarnímu a nezajímavému ději a plochým postavám prostě nezískala.
Rachel Cohn & David Levithan: Nick a Norah - Až do ochraptění
V sekci "zklamání roku" se ve finále o titul praly tři knihy, z nichž jsem před Paranormály Kiersten White a Čísly Rachel Caine musela dát přednost jedné z CooBoo novinek, která všechny čtenáře oslňovala především svou povedenou obálkou. Čekala jsem lehký, poutavý a vtipný příběh dvou mladých lidí. Co jsem nakonec dostala? Roztahané výlevy a myšlenky, které by vyšly spíš na týden než na jednu noc, nulový děj a kopu lidí, jejichž snad každé desáté slovo by se až po zamhouření jednoho oka dalo považovat za slušné. Číst se to sice dalo, ale jinak zklamání na plné čáře.
Michelle Hodkin: The Unbecoming of Mara Dyer (#1)
Překvapení bych tady měla dát zřejmě do uvozovek, protože já jsem už od začátku věděla, že se kniha hodně líbí a docela jsem pochybovala o tom, že budu nějaká výjimka. Jenže první třetina kniha mě vůbec neoslovila. Byla jsem z toho rozmrzelá, ale pokračovala jsem. Udiveně jsem postřehla, že se to začíná zlepšovat. Moje hodnocení pomaličku stoupalo - po dosažení závěrečné části jsem jen těžko věřila tomu, že se jedná o ten samý příběh, který mi byl předložen na prvních stránkách. Tomu říkám překvapivý obrat!
Jenny Downham: Ty proti mně
Mám takový pocit, že poprvé mě na tuto knihu navnadila recenze u Judit. Strašně jsem si chtěla knihu přečíst, ale tehdy jsem byla docela srab na to, abych to riskla s originálem. Dokážete si zřejmě představit tu radost, když nakladatelství Eroika vyrukovalo s tím, že knihu chystají k vydání. Nějakou dobu nebylo o datu, kdy přijde překlad na svět, nikde nic, až jednou se zničehonic objevila obálka (která se mi jako jedné z mála vůbec nelíbí) s datem D a mé horečnaté stavy dosáhly vrcholu. Můžu vám prozradit, že ty útrapy stály za to.
Michelle Hodkin: The Unbecoming of Mara Dyer (#1)
Kandidátů, ač se to nemusí zdát, je většinou dost, ale myslím, že můj výběr této obálky není třeba příliš komentovat. Cover způsobil v knižní komunitě dost velké haló, což pomohlo knize i v její propagaci, protože kdo by nechal něco takového bez povšimnutí? Tajemno, napětí a chemie ve vzduchu, to vše podtrhují odlesky vody a úžasné odstíny zelené, přecházející do černa. Miluju tu obálku a jsem pyšná, že se jí můžu chlubit ve své knihovničce:D
Sophie Kinsella: Dokážete udržet tajemství?
Česká nakladatelství nejsou tak úplně na vině - jedná se o jeden z převzatých originálů, s lítostí však musím konstatovat, že o ten nejhorší. Na rozdíl od ostatních dvou (1, 2) mi nepřijde tak veselý, hravý, nápaditý a takový, za kterým by se člověk aspoň nepatrně otočil.
Michelle Zink: Proroctví sester (#1)
Jak jsem už zmiňovala výše, kniha nepatří zrovna k těm nejakčnějším ani nejzajímavějším. Děj stagnuje po většinu času na bodě mrazu, postavy se ani nesnaží něčím zaujmout a zamaskovat celkem nezáživné hledání pravdy okolo proroctví, nemluvě o stylu psaní, který mě zkrátka nedokázal vtáhnout do příběhu tak, abych se během čtení nenudila.
Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženy (Milénium #1)
S touto knihou jsem objevila autora s velkým A. Píšou-li všichni Švédové podobným způsobem, jak se často tvrdí, jdu okamžitě zásobovat svou sbírku knih o nějaká ta severská jména. Odjakživa jsem byla fanoušek detektivek a krimi zápletek - čím komplikovanější byly, tím lepší. Stieg Larsson mi úplně kápl do noty, protože mi připomněl časy, kdy jsem podobně ulítávala na všem od Jefferyho Deavera, kterého v tomto žánru považuju za génia. Tito autoři snad i z nudného nákupu v sámošce dokážou udělat napínavou honbu na rohlíky. Pochybuju, že Larsson svým dalším pokračováním klesne v mých očích, takže ve své Síni slávy pro něj připravuju místo hned vedle Deavera.
Markus Zusak: Zlodějka knih
Netřeba dodávat nic navíc, protože všechno, co jsem měla na srdci, jsem napsala. Jedná se o knihu, kterých za celý život moc nepřečtete, o to víc si jich vážíte a stanou se pro vás nezapomenutelnou srdeční záležitostí.
Zdeněk Jirotka: Saturnin
Českého humoru není nikdy dost. Důkazem jeho jedinečnosti je všemi Čechy oceňovaný Jirotkův Saturnin, který prostě čtenáře bavil, baví a zřejmě ještě dlouho bude bavit. Člověk by ani neřekl, že se vám takový prostý příběh dokáže postarat v létě u vody o srandu na celé odpoledne. Někdy se pousmějete, někdy zasmějete a někdy se budete prostě řehnit.
Markus Zusak: Zlodějka knih
Ach, nepřipomínejte mi to. Nikdy jsem nebyla plačtivý typ, ale chladné srdce ledové královny roztálo poté, co se jí do rukou dostala Zlodějka knih. Slzy mi tekly tak, jako už dlouho ne, a opravdu jsem byla ráda, že jsem tehdy byla doma sama - jak byste jinak své rodině rozumně vysvětlili, že do tak zuboženého stavu vás dostala pouhá kniha?
Kody Keplinger: Shut Out
Stylu Kody Keplinger jsem přišla na chuť díky její báječné knize The DUFF. Může se občas zdát, že se její knihy přeceňují, ale je mi to jedno, protože jsem si knihy oblíbila pro jejich humor, přímočarost, lehkost a fakt, že si na nic nehrají. Shut Out rozhodně splnila očekávání a jen mě to utvrdilo v tom, že si chci přečíst něco dalšího z dílny Kody.
Stieg Larsson: Muži, kteří nenávidí ženy (Milénium #1)
YA knih se tu na blogu objevuje dost, o důvod víc, aby v doporučení zaznělo jméno knihy z jiného odvětví. Máte-li rádi, dalo by se říct, krimi thrillery, napětí jak blázen, dusné drama, nebezpečí, více než spletitou detektivní zápletku, je tato kniha skvělou volbou pro vás. V tomto žánru určitě jeden z největších favoritů.
Jean Giono: Muž, který sázel stromy
Není nad to sáhnout občas po nějaké "oduševnělejší" četbě, která donutí zamyslet se nad sebou a životem samým. Tato útlá knížečka obsahuje kromě povídky a ilustrací samých jisté kouzlo, kterému jen stěží odoláte. Uvede vás do pozitivní nálady a naplní takovou inspirací a vírou, že máte pocit, jako byste mohli v tu ránu změnit svět.
Stephen Chbosky: Ten, kdo stojí v koutě
Nejsem první ani poslední, koho si získaly Charlieho dopisy neznámému příteli. Jejich prostota, věcnost a způsob, jakým Charlie pohlížel na svět, na lidi kolem sebe a jak se potýkal s věcmi v životě po svém, vtáhlo člověka do jeho příběhu, jako by on sám byl oním milým přítelem, ke kterému Charlie tak upřímně promlouvá, a myšlenkami se pak k Charliemu vracel, jako kdyby vzpomínal na někoho blízkého.
J. R. R. Tolkien: Hobit aneb cesta tam a zase zpátky
Považujte mě za fantasy barbara , ale já vám ani nevím proč, ale nikdy mě nelákal Tolkien a jeho série Pána prstenů. Zřejmě to mám moc spjaté s filmovými upoutávkami, které ukazovaly v televizi, když jsem byla malá. Nemám ráda dlouhé války a bitvy, táhnoucí se přes půlku filmu, a ty ukázky byly plné válečných bojů, jichž je, jak jsem později zjistila, všehovšudy v samotném příběhu skutečně minimum. Na naléhání a ujišťování kamarádky jsem nakonec podlehla a přečetla si aspoň Hobita, do něhož jsem se zamilovala a mám chuť pustit se i do LOTRa:D
Liz Rettig: Jumping to Confusions
Knihu jsem si přečetla po doporučení Freckles a rozhodně nelituji, protože to bylo opravdu příjemně strávený čas. Dejte stranou dojem laciného dívčího románku, který kniha může na první pohled vyvolat, a průhlednost příběhu - zaměřte se na vtip, střet dvou angličtin, skotské (!) prostředí, rychlý spád děje a máte vyhráno na celé odpoledne. Autorka navíc neprosazuje jen, nebo spíš vůbec, hluboké hledění si do očí, vodění se za upocené ruce a polibky, při nichž vybuchují ohňostroje.
P. C. Cast & Kristin Cast: Označená (Škola noci #1)
Ajaj, v naší blogosféře je tato kniha ožehavým tématem:D Každý se jí vyhýbá jak moru nebo si z ní dělá až ostudnou srandu (dobře, občas zabrouzdám do druhé skupiny). Dostalo se mi varování ze všech stran, ale v rámci společného čtení jsem "zakázané ovoce" zkusila taky. A doteď se mi při vzpomínce na nějaké pasáže zvedají koutky do úsměvného úšklebku - nebo úšklebného úsměvu? Při představě, že bych psala něco takového se svojí mamkou, tak mě polévá horko.
Stephanie Perkins: Anna and The French Kiss
Skvělé, úžasné! Tahle kniha si zaslouží všechna kladná přízviska, protože je to jedna z nejpovedenějších oddechových contemporary, jakou jsem kdy četla. Autorka píše velmi čtivě, lehce a s pořádnou dávkou vtipu. Hrdinka není žádná fňukna, ale skutečně obyčejná holka, mužský protagonista neztělesňuje prince na bílem koni, ale pohodového kluka s chybami a ta Paříž! Ta je vylíčená tak dopodrobna, že ona francouzská atmosféra z knihy jen čiší a je téměř hmatatelná. To je oddechové čtivo, jak má být.
Rick Riordan: Percy Jackson a Olympané (1, 2, 3, 4, 5)
Série, o níž skutečně lze říct, že je určena čtenářům každého věku. Rick Riordan zde skvěle zpracovává téma řecké mytologie, přizpůsobuje ho moderní době a zároveň se mu daří uchovat důležité aspekty mýtů a neprznit je do neuvěřitelných podob. Píše poutavým stylem, který dokáže vyvolat nadšení pro dobrodružství, nezaobírá se zdržováním a vhání hrdiny z jedné akce do druhé, přičemž ještě stíhají sršet vtipnými poznámkami.
Jak vidíte, v této kategorii jsem se nemohla jednoznačně rozhodnout, a proto jsem výjimečně vyznamenala série dvě. Narozdíl od té předchozí se tentokrát jedná o sérii pro dospělé z žánru urban fantasy. Je nám představen svět, kde fae přestali skrývat svou totožnost a je jen otázkou času, kdy tak učiní upíři a vlkodlaci. Mezi všemi těmito rasami se pohybuje jediný kožoměnec a majitelka autoopravny v jednom, Mercedes Thompson. Zatím, co mohu soudit, se podle mě jedná o čtivou sérii, kde o akci a krev není nouze, sympatická hrdinka uvažuje mozkem a ne kolenem a kde, konečně, její milostný život není prioritou číslo jedna. Autorka si navíc skvěle vyhrála s hierarchií ve smečce.
Rick Riordan: Percy Jackson a Olympané (1, 2, 3, 4, 5)
Od dob Harryho Pottera jsem snad nenašla místo, které by mě lákalo tolik jako jeho škola čar a kouzel Bradavice. Jenže přišel Percy Jackson a má touha stěhovat se zas objevila. Jako mladší jsem milovala letní tábory a všechno, co k tomu patří. Není proto divu, že mě tolik nadchlo prostředí Tábora polokrevných, který je ještě prošpikovaný řeckou mytologií, pro níž mám velkou slabost. Jen čekám na den, kdy se ukáže, že jeden z mých rodičů není tak úplně člověk jako spíš bůh.
Lisbeth Salanderová (Stieg Larsson: série Milénium - 1)
Hrdinka této série je prostě unikát, který v literatuře asi hned tak nenajdete. O to víc bylo snazší si ji oblíbit. Je tvrdá, mazaná, skrytý génius, nebojí se "ušpinit" a nosí ty nejlepší trička na světě:D Pro svou minulost a charakter by byla bonbónkem pro každého psychologa.
Lady Susan (Jane Austen: Lady Susan)
Kdo říkal, že Austenová neumí napsat hlavní hrdinku, která by byla pořádná mrcha? I přes útlost knihy jsem si stihla vybudovat úplnou averzi vůči lady Susan, která to bez mrknutí oka dovede hrát na obě strany. Dokázala by vás přesvědčit o tom, že mlíko je černé a ještě vám vykecat díru do hlavy. A jak vypočítavě a odporně se chovala ke své dceři!
Čtyřka (Veronica Roth: série Divergence - 1)
Mé srdce plesá jen při tom jméně. To je hrdina podle mého gusta - žádný navoněný frajírek, kterému leží ženské plemeno u nohou, ale člověk s vadami na kráse a z masa a kostí, co si prošel svým a i přes svou počáteční tvrdost a neústupnost, je v něm spousta dobrého, myslí mu to a slovo spravedlnost pro něj není jen něco, čím se kolem sebe člověk zbůhdarma ohání.
NEJHORŠÍ HLAVNÍ HRDINA
-
Překvapivě se nenašel nikdo natolik výrazný, kdo by mi svou přítomností pil krev natolik, že by stál za zmínění. Asi jsem ohledně mužských postav dost měkká.
Stefan (Patricia Briggs: série Mercedes Thompson - 1, 2, ...)
Stihl se mi vetřít do přízně už jen svým krátkým výstupem v prvním díle, v tom druhém bylo dílo dokonáno. Objeví se kdykoliv, když ho Mercedes potřebuje, a na upíra je dost spolehlivý a umí držet slovo, líbí se mi ale, že nepotlačuje svou podstatu a nelze jej označit za úplné dobračisko. Kdo by ale hlavně odolal upírovi s italskými kořeny, který je posedlý Scoobym Doo a má i mikrobus ve stylu Záhady s.r.o.?!
Daisy Buchananová (Francis Scott Fitzgerald: Velký Gatsby)
Velký Gatsby je strašně moc dobrá kniha a klobouk dolů za vykreslení jednotlivých charakterů postav. Kdo mi byl svou přítomností skutečně proti srsti, tak to byla Daisy Buchananová. Příčila se mi její přelétavost, naivita, povrchnost, nerozhodnost a vysazenost na luxus a komfort. Neměla jsem ráda ani jejího muže. Vlastně ani Gatsbyho.
Tris a Čtyřka (Veronica Roth: série Divergence - 1)
Nejsou protiklady, ani stejného charakteru - spíš něco mezi tím. Jejich vztah je pro mě zajímavý tím, že se doplňují, dokáží se navzájem podržet, krotit, avšak na druhé straně se ne vždy vyhnou pochybám a neshodám. Každý na tom druhém má ještě stále co objevovat.
Charlie a Mary Elizabeth (Stephen Chbosky: Ten, kdo stojí v koutě)
Ani ne tak nejhorší v tom pravém slova smyslu. Je to, řekněme, jeden příklad toho, jak by takový vztah neměl vypadat. Jednou z důležitých věcí jsou podle mě ve vztahu rovnost, komunikace a upřímnost. Tady evidentně nefungovalo ani jedno z toho.
Juliet a Adam (Tahereh Mafi: série Shatter Me - 1)
Některé epické lásky mě dokážou rozčilovat, ale z jiných se mé vnitřní já tetelí blahem jako je tomu u páru z Shatter Me. Tady se vám mísí hned několik typů: víceméně dětská láska, zakázaná láska, láska uprostřed katastrofy, láska on-je-ten-jediný-...-dále-by-to-byl-spoiler... Jsem asi stará romantička, nebo já nevím, ale bylo by hezké, kdyby se lidi dokázali milovat tak, jako tihle dva, ne?
4 komentářů :
S nejlepší knihou naprosto souhlasím !!!!
Stefan, Stefan, Stefan! :D Chjo, tak moc mě štve, že někdy dostává tak malý prostor...! :/ Mimo to, strašně s tebou souhlasím u toho Velkého Gatsbyho, Daisy mi strašně lezla krkem. :D Jinak z toho, co jsem četla, s tebou víceméně souhlasím - se Čtyřkou (Asi jsem magor, ale je potetovaný, potetovaný! Kolik hrdinů je potetovaných? Potetovaní by měli dostávat mnohem větší prostor! *připadá si jako její kamarádka, která hodnotí kluky podle toho, co mají vytetovaného*), s Tris a Čtyřkou, Juliette a Adamem... a na Maru se už hodně dlouho chystám a jsem docela zvědavá. :)
Proroctví sester mám doma, ešte neprečítané, veľa od toho neočakávam, tak hádam ma to až tak nesklame. Štvorka je ach...8)
Shatter me je skvelá kniha, to čo je medzi hl. hrdinami je fakt super 8)
Inko Gnittová:
Jsem ráda, že se ti kniha taky líbila:)
Kacennnka:
Naprosto nedoceňovaný:D Autorka by mu začít dávat víc prostoru. V Gatsbym mě jinak Daisy docela naštvala na konci a jak to s ní dopadlo. Uá, Čtyřka - tetování je sexy, proto je na můj vkus v knihách málo hrdinů s byť jen nějakým maličkým:DD
E_V_E:
Nechci tě od Proroctví odrazovat, každému se líbí něco jiného, takže tě třeba narozdíl ode mě kniha zaujme:)
Shatter Me bylo celkově nádherné:)
Okomentovat