S koncem roku se téměř na všech knižních blozích začaly objevovat všemožné TOPky a zhodnocení knih za rok 2011. I já si sestavila jakýsi knižní žebříček. Nějak jsem se rozjela a je podstatně delší, než jsem prve plánovala. Inspiroval mě k tomu přehled Jamie z The Perpetual Page-Turner nesoucí název End of Year Book Survey a Luu-ino rozdělování medailí na Little Ramblings.
Suzanne Collins: Vražedná pomsta (Hunger Games #2)
Vybrat z tolika povedených knih, které mi letos prošly pod rukama, jednu jedinou a udělit jí čestný titul nejlepší knihy pro rok 2011, byl opravdu oříšek a můžete mi věřit, že to vůbec nebylo jednoduché rozhodování. Nakonec jsem zvolila druhé pokračování dystopické série z pera S. Collinsové, které mi dalo naprosto všechno, co skvělá kniha může jen nabídnout: originální námět, šílenou akci, napětí k nevydržení, širokou škálu emocí, komplikovanou romanci, šokující závěr.
Eden Maguire: Jonas (Krásní mrtví #1)
I tady jsem chvíli váhala, až nakonec Černý Petr padl na zombíky Eden Maguire. S autorkou jsme si tu skutečně nesedly, bojovala jsem s víc jak polovinou knihy, ale podivnému světu Krásných mrtvých jsem stejně nedokázala přijít pořádně na chuť. Jsem pro každou zvláštnost, ale čeho jeho moc, toho je příliš.
Laurie Faria Stolarz: Modrá je barva nočních děsů (#1)
Částečně jsem naštvaná na knihu, částečně na sebe. Ani vlastně nevím proč, ale tak nějak automaticky jsem předpokládala, že se mi tenhle příběh bude vážně líbit a má očekávání byla vysoká. Těšila jsem se na hezky staré a tradiční čáry máry - no, něco na ten způsob tam sice bylo a celkově to nebylo moc zlé, ale od začátku až do konce jsem se nedokázala zbavit pocitu zklamání.
Ursula Poznanski: Erebos
Už od začátku vypadala kniha s nápaditým námětem slibně, ale přesto jsem po jejím přečtení byla velmi příjemně překvapena. Hra vtáhla do děje kromě hráčů i samotného čtenáře, její prostředí autorka vykreslila skutečně bravurně a čím blíž byl člověk konci, tím víc ho sžírala netrpělivost.
Toto dílo přineslo do u nás doposud vydané YA literatury další žánr: steampunk. Podle anotace nabízela autorova kniha zcela nový a odlišný pohled na historii, konkrétně na pozadí první světové. Už jen to mi stačilo
k tomu, abych Leviatana očekávala s obrovskou zvědavostí. Pak se k tomu přidala obálka. Další ilustrace. Názory čtenářů. Můžu být jen ráda, že všechna má očekávání byla splněna, dokonce hravě předčena.
Aprilynne Pike: Křídla (#1)
Příběh s motivem víl není přelomovým trhákem, avšak má tu sílu něčím okouzlit. Pokud ne, je tu stále obálka knihy. Bože, ta obálka! Naprosto dokonalá kombinace barev, světel a stínů a mystičnosti a pohádkového dojmu.
Na toto místo se dral i český cover k Městu z kostí od C. Clare, ale vítězem o cenu hrůzy se stejně stal pubertálně vyhlížející růžový děs, který v sobě skrývá nádherný příběh Jaye Ashera. Kdyby člověk, co má na svědomí tuhle tzv. knižní obálku, četl byť jen část knihy, okamžitě by se musel jít kát za to, co to vlastně provedl. Hm, to by vlastně pořád měl.
Kazuo Ishiguro: Neopouštěj mě
Některými považována za neobvyklý skvost, v mých očích prapodivnost. Možná ještě nejsem na tenhle typ knih dost zralá, možná ani nikdy nebudu, ale u této četby jsem vážně zívala nudou a zaobírala jsem se s ní pořádně dlouhou dobu, abych pak ve finiši zjistila, že z děje mi v mysli uvízly jen malé útržky.
Suzanne Collins: série Hunger Games
Bezpochyby knihy, u nichž jsem byla vždy až do samého konce napnutá jak kšandy. Collins svým vypravěčským stylem docílila toho, že se mi s každou stránkou zrychlil dech a já si přála číst rychleji a rychleji. Celou řadu jsem přečetla téměř najeden zátah, a to už mluví samo o sobě.
Stephenie Meyer: Hostitel (#1)
Ačkoli se to zprvu nezdálo, Hostitel mě skutečně chytl za srdce a já s hrdiny prožívala jejich radosti i útrapy, dokázala jsem se vcítit do kůže každého z nich a doslova jsem byla na citové houpačce. Autorka zabrnkala na mou emocionální strunu a čtení bylo vyloženě silným prožitkem.
Kody Keplinger: The DUFF (The Designated Ugly Fat Friend)
Kniha nehýřila ani tak vtipem, jako spíš sarkasmem a cynismem. Hlavní hrdinka je pořádně rázná a není to žádná jemná květinka - svými ironickými komentáři a poznámkami, které vypouštěla z úst, mě bavila celou knihu. Nepadala jsem sice smíchy ze židle, ale to, jak se postavy s ničím nemazaly a nesnažily se udržet dekorum, to mně bohatě stačilo.
Suzanne Collins: Síla vzdoru (Hunger Games #3)
Nejsem brečící typ, vážně ne. Málokdy mě dokáže film nebo kniha rozplakat, prý jsem dokonce až necita bez srdce, ts:D Ale u Síly vzdoru bych se neovládla, ani kdybych sebevíc chtěla. Emočně to bylo vyčerpávající čtení, které ze mě vymáčklo těch pár slz. Dovršení trilogie jak se patří.
Richelle Mead: série Vampýrská akademie
Párkrát jsem kolem toho v knihovně prošla, ale nevěnovala jsem sérii moc pozornosti. Jenže pak přišly všechny ty chvály a doporučení ze strany ostatních blogerů a lidí na GR, že jsem nakonec neodolala a pustila se do toho. Teď můžu jen říct: Proč mi to trvalo tak dlouho? Takže ano, tady doporučení nekecala.
Kristin Cashore: Výjimečná (The Seven Kingdoms #1)
Kromě všech vynikajících knih, zmíněných kdesi nahoře a za chvilku i dole, zaslouží si tuto nálepku jedna z nejhezších knih, jakou jsem kdy četla. Fantasy příběh z období středověku s neuvěřitelnou láskou, překonáváním překážek a čelení silnému nepříteli - jen maličký výčet věcí, pro které je Výjimečná naprosto jedinečnou knihou.
Jay Asher: Proč? 13x proto
Proč? N-krát proto. Kvůli ohyzdné obálce se kniha zřejmě nikdy nedostane k tolika čtenářům, kolik by si zasloužila, což je škoda vzhledem k tomu, jaký skvělý příběh autor vytvořil. Příběh, který by se mohl týkat kohokoli z nás, příběh o tom, jak můžete svými činy nebo jediným slovem ublížit člověku a změnit jeho pohled na život a na to, zda-li stojí za to vůbec žít.
Carrie Ryan: Les rukou a zubů (#1)
Skutečně neobvyklá kniha. Některé pasáže jsem jakž takž přelouskala, jiné jsem viděla skoro rozmazaně, jak jsem je hltala příliš rychle. V knize je vylíčen dystopický svět, kde se lidé musí řídit spoustou pravidel a o jejichž životě je vlastně už dopředu rozhodnuto. Je zde znatelně cítit strach, deprese, zoufalství. Les rukou a zubů jsme vstřebávala, doposud vstřebávám, a často se přistihnu při tom, že se myšlenkami toulám u osudů hlavních protagonistů.
Stephenie Meyer: Hostitel (#1)
Rovnou řeknou, že hlavním důvodem bylo to jméno. Ze všech stran se na mě valí buď hlasité ódy fanatických fanoušků nebo vtipy odpůrců na účet oné ságy. Kolem knihy jsem chodila přes rok jako kolem horké kaše. Nechtělo se mi do toho, čtení jsem stále oddalovala, až jednou kamarádce došla trpělivost a knihu mi téměř násilím vnutila. Dnes jí za to mohu jen děkovat.
Kazuo Ishiguro: Neopouštěj mě
Na rozpacích v tom smyslu, že pořád nevím, co si o ní vlastně myslet. Téma bylo zajímavé, s provedením to už bylo horší. Kniha není četbou na každý den, člověk z ní je celý nesvůj a zmatený, často se mi stávalo, že jsem po dočtení jedné kapitoly nedokázala říct, o čem vlastně byla.
Cassandra Clare: série Nástroje smrti
Při psaní tohoto titulu mě okamžitě jako první a spontánně napadla právě tahle série. Jsem neskutečně ráda, že jsem se do ní pustila a měla možnost poznat úchvatný svět lovců stínů a jejich zemi Idris. Jak jsem už někde psala, Cassandra je mistrem smyček a zápletek a zabijáckých závěrů. Cliffhangery jak hrom.
Rose Hathaway (Richelle Mead: série Vampýrská Akademie)
Miluju silné a drsné hrdinky, které si dokáží prosadit svou. Titul nejlepší hlavní hrdinky proto zaslouženě patří dhampýrce Rose, která je docela dost postrachem. Fandím její bojovnosti, hroší kůži, ostrému jazyku, ctižádostivosti, sebevědomí a příliš komplikovanému vztahu s vy-víte-kým.
Darina (Eden Maguire: série Krásní mrtví)
Myslím, že kdybych s Darinou znala, jedna z nás by to nepřežila. V tomto případě věřím docela sobě:D Tuhle hlavní ženskou postavu jsme si zprotivila skoro hned, jak se objevila, protože je naprosto šáhlá, sobecká, nedá si pokoj, dokud si sama nenatluče a její život se točí kolem jediného člověka, pro kterého fňuká v jednom kuse.
Jace Wayland (Cassandra Clare: série Nástroje smrti)
Oh, jen při tom jméně se mi podlamují kolena:D Jace rozhodně není žádný andílek, jak se na první pohled může zdát. Jenže to je na něm tolik přitažlivé, že? Mínění o sobě má veliké, umí to se zbraněmi všeho druhu a řečnění, respektive vytahování uštěpačných poznámek, mu jde až moc dobře.
Shay Doran (Andrea Cremer: série Smečka)
Člověk chápe, že v porovnání s alfasamcem Renem z toho Shay vychází dost bídně, ale stejně to není důvod pro to, aby mu takhle autorka nestydatě nadržovala:D Skvělý a ve všech ohledech dokonalý Shay, ukazující Calle tu "správnou" cestu si mě teda ale vůbec nezískal a přežít s ním na jedné stránce byl pro mě krutý boj.
Matt Holden (Lusy Adams: Odstíny života)
Děsná mluvka a frajírek, který by občas zasloužil... jenže bylo tak těžké si ho nezamilovat. Za tou maskou namachravanýho tvrďáka byl vlastně zábavný kluk se srdcem na pravém místě. Dostal mě, takže mě mějte klidně za slabocha:D
prezident Snow (Suzanne Collins: série Hunger Games)
Druhá jména: krutost a bezcitnost. Vlastnosti, u nichž pan Snow zkrátka neznal hranice. Jeho postavu jsem měla chuť pokaždé zastřelit nebo hůř, poslat ho do arény, ať si tam třeba zkusí přežít jeden jediný den. Jen myšlenka na něj mi hne žlučí.
Katsa&Po (Kristin Cashore: Výjimečná)
Spousta romantikých dvojic byla kouzelných na to, aby zde mohly být jmenovány. Nakonec jsem se rozhodla pro pár z Výjimečné, který musel podstoupit spoustu zkoušek a překonat strastiplnou cestu pro to, aby mohl být spolu. Vztah, jehož základním kamenem se stalo pevné přátelství a vzájemná důvěra, by se dal definovat jako jeden z nejsilnějších, jaké jsem kdy poznala. Přesně tohle je ta pravá a osudová láska, která trvá navždy.
Darina&Phoenix (Eden Maguire: série Krásní mrtví)
Těžko uvěřitelný, příliš dokonalý, nepřirozený vztah, jenž se mnou nic nedělá, leda tak to, že se cítím být pokaždé otrávená. Myslím, že jsem skoro všechno zmínila už u části s nejhorší hlavní hrdinkou, proto není třeba se v tom nadále nimrat.
Violet&Jay (Kimberly Derting: série The Body Finder)
A na konečný závěr tu máme pouto, které by stálo za to zažít. Žádné velké šutry na cestě za štěstím či složité komplikace. Já říkám, že nádherná láska je ta, která se zrodí z upřímného přátelství. Proto je to, co mezi sebou mají Vi s Jayem tak záviděníhodné, kouzelné a naprosto k sežrání.
1 komentářů :
Myslím, že vo väčšine s tebou môžem súhlasiť. Katsa a Po 4ever :)
Okomentovat