“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

Knihomolové a nespolečenští? Ale kdeže.

on úterý 14. února 2012
Přiznejme si, že jedním ze základních problémů společnosti je její potřeba cokoli škatulkovat. Ať se nám to líbí nebo ne, příroda prostě nadělila lidem do vínku i takovou vlastnost jako je předsudek, který mnohdy stojí za vznikem všech možných kladných či negativních stereotypů, s nimiž jste se už určitě setkali: bohaté děti jsou rozmazlení spratci, blondýnky mají nízké IQ, emaři se často řežou, zakukleným cizincům s dračím vejcem v kapse se nedá věřit...

Věřte, že i na nás, milovníky knih, existuje stereotypní názor. Proč tohle píšu - nedávno jsem si u nás v obchodě vyslechla zajímavý rozhovor dvou zákaznic (nechte si ty pohledy, samozřejmě že to bylo neúmyslně:P), z nichž jedna se právě chystala na hory. Ve zkratce a mými slovy:

                         A: Možná si ještě přibalím knížku, i když pochybuju, že na ni dojde čas.
                         B: Proč myslíš? 
                         A: Chci se přece socializovat.

Přímo takhle to nebylo řečeno, ale tak nějak mě ťuklo do nosu, jak se někteří na čtení dívají - jako na nudnou záležitost samotářů a těch, kteří příliš neholdují společenskému životu. Když si pustíte nějaký z těch teen  filmů ze střední, nejoblíbenější, nejkrásnější a kdovíco ještě nej holka na škole nikdy není viděna, jak si čte. Ano, většinou to jsou ty neviditelné, outsiderské, intelektuální myšky s brýlemi, které leží doma v posteli s knížkou. Opravdu tak na lidi knihomolové působí? 

Od té doby, co jsem se naučila číst a chodit sama do knihovny, čtu moc ráda a často, nikdy mi to ale nebránilo v mé "socializaci". Ráda trávím čas se svými kamarády, kdy podnikáme různé akce. Je pravda, že poslední rok mě třeba takové diskotéky nebo party nelákají tolik jako dříve, ale nepřipadám si nekomunikativní, divná (v tomhle zrovna ne), stranící se všech lidí. 

Bohužel, spousta lidí v mém věku nečte a nechápe ty, co to dělají dobrovolně. Příkladem může být můj spolužák, který když se dozvěděl, že jeho holandský partner z výměnného pobytu nemá rád knihy, měl ohromnou radost. S velkým WTF?! na čele jsem na něho nevěřícně hleděla. Vzpomínám si taky, jak mi kamarádka vyprávěla o své příhodě z vlaku, kdy se s ní jeden kluk snažil zapříst hovor. Četla právě Eragona - a vy víte, jak velká je to bichle - a on šokovaně spustil: "A to přečteš jako celý?"

To je jeden z důvodů, proč fandím YA literatuře. Podle některých je to nekvalitní čtivo, ale osobně považuju její současnou popularitu za skvělý pokrok. Jedinci, kteří předtím jaktěživ neotevřeli knihu, mohou samy objevit to, co nás na knihách tolik těší. Neomezené možnosti, nový svět, spousta příběhů. Ukáže jim, že četba nemusí být vůbec nudná nebo prioritou šprtů. Že spousta čtenářů jsou živí, veselí a upovídaní lidé, kteří mají rádi společnost a akci. My totiž ve skutečnosti zažíváme nová dobrodružství s každou další knihou, která se nám dostane do rukou.

Jak jste na tom vy? Co si o čtení myslí vaše okolí?


5 komentářů :

Jillian řekl(a)...

Skvělý článek:) Předsudky jsou ve všech lidem, protože nás jimi krmí od narození, televize, media i rodiče, nikdo se jim nevyhne:) Já osobně jsem třeba pravý opak nespolečenské osoby. Mám ráda akce se spoustou lidí, mám ráda párty a kluby, mám ráda koncerty, výstavy,mám ráda naše sezení v hospodě a probírání filmů, knížek, koncertů na kterých jsme byli, kafe s kamarádkama a lidi ví, že to že jsem trochu sečtělá a mám knihy ráda je prostě součást mojí osobnosti:) Musíš se obklopit lidmy, kteří ti rozumí a věřit že pro těm ostatnm na tobě třeba právě to že čteš může přijít zajímavé a začnou vyhledávat tvou společnost:)

annejude řekl(a)...

Právě, nemyslím si že je čtení jako činnost určena pouze určitému typu lidí. Naštěstí, jako ty, jsem obklopena lidmi, kteří mají slabost pro knihy stejně jako já nebo to prostě berou tak, že to už ke mně patří:)

Destel řekl(a)...

Já sice nejsem úplně asocializační typ člověka, ale nějaké pařby nebo diskotéky mě nikdy moc nezajímaly. Rozhodně ne ale proto, že bych byla knihomol. Prostě mě zrovna trávení času tímhle způsobem moc neláká. Raději si zajdu s kámošema do hospody, pokecáme, nebo zajde do kina.
Musím říct, že na diskotéce jsem byla jenom třikrát. Z toho poprvé chtěl nějaký ožralý klučina mermomocí zmlátit mého kámoše, přitom ho sám napadl, takže se celý večer nědělo nic jiného, než že všichni přesvědčovali ožralého klučiny, aby mého kámoše nechal napokoji. Po druhé se se mnou chtěl vykusovat kluk, kterého jsem ten den viděla poprvé a prohodili jsme spolu jenom pár slov. Po třetí se ke mě na při tancování připojil opět neznámý kluk (což by mi vůbec nevadilo) a začal mi vyslékat tričko... :D
Myslím, že tentokrát stojím já na opačné straně a klepu si na čelo, jako WTF?
Nemám nic proti takové zábavě, ale v některých případech mi přijde, že někteří lidé už prostě nechápou, co to znamená romantika nebo jen nezávazný rozhovor, při kterém nejde o to, jak někoho sbalit.
Mám naštěstí pár lidí, kteří sdílí pro knihy taky určitou zálibu. A když ne to, tak probereme filmy nebo seriály...
Nejde o to, že by čtenáři (knihomolové) nevyhledávali společnosti jiných lidí, jen to není taková společnost jakou hledají právě ti nečtenáři. Čím to asi bude?? :D

V reakci na poslední odstavec a naši češtinářku jsem poslední dobou docela přemýšlela, proč je dneska jediným tolik vyhledávaným žánrem právě fantasy? Není to úplně stoprocentní, ale rozhodně většina starších lidí fantasy nečte. Mamka třeba přečte Stmívání nebo jiné knížky, ale stejně většina knih, které otevře jsou od Danielle Steel, Sidney Sheldon nebo Simony Monyové. To samé platí i u babičky, mojí angličtinářky i češtinářek... Samozřejmě neříkám, že si nikdy nepřetou žádnou fantasy knihu, ale hlavně čtou ty klasické non-fiction.
Docela by mě zajímalo, proč to tak je... Proč se naše generace ve fantasy tak shlíží a proč to právě starší generace tak nebere?

Unknown řekl(a)...

Zhrnula a vystihla si tento problém akurát. Predsuky sú a budú fungovať naďalej. Na základe niečoho to však vzniklo. Či už to boli americké (škatuľkujúce) filmy, alebo naše obmedzené predstavy o "fungovaní" sveta.
Aj môj brat začal čítať, až keď som mu ponúkla YA knihu... :) So sestrami je to podobné. Každého treba nejako inak infikovať, iným spôsobom.

Unknown řekl(a)...

Já se u tohohle řadím tak někam doprostřed. Miluju čas strávený s lidmi ale když strávím hodinu s lidmi tak pak chcu být hodinu sama. Prostě nemůžu být jen sama v koutku nebo jen s lidmi :D Mám strašně ráda lidi, hluk, akci ale nemůžu takhle fungovat víc než den. A i po tom dni si potřebuju aspoň na dvě hodinky někam zalézt (ať už s knížkou nebo bez).
Ano reaguji na tento článek doopravdy brzo :D

Okomentovat