Knihomolové a nespolečenští? Ale kdeže.

Přiznejme si, že jedním ze základních problémů společnosti je její potřeba cokoli škatulkovat. Ať se nám to líbí nebo ne, příroda prostě nadělila lidem do vínku i takovou vlastnost jako je předsudek, který mnohdy stojí za vznikem všech možných kladných či negativních stereotypů, s nimiž jste se už určitě setkali: bohaté děti jsou rozmazlení spratci, blondýnky mají nízké IQ, emaři se často řežou, zakukleným cizincům s dračím vejcem v kapse se nedá věřit...

Věřte, že i na nás, milovníky knih, existuje stereotypní názor. Proč tohle píšu - nedávno jsem si u nás v obchodě vyslechla zajímavý rozhovor dvou zákaznic (nechte si ty pohledy, samozřejmě že to bylo neúmyslně:P), z nichž jedna se právě chystala na hory. Ve zkratce a mými slovy:

                         A: Možná si ještě přibalím knížku, i když pochybuju, že na ni dojde čas.

                         B: Proč myslíš? 

                         A: Chci se přece socializovat.

Přímo takhle to nebylo řečeno, ale tak nějak mě ťuklo do nosu, jak se někteří na čtení dívají - jako na nudnou záležitost samotářů a těch, kteří příliš neholdují společenskému životu. Když si pustíte nějaký z těch teen  filmů ze střední, nejoblíbenější, nejkrásnější a kdovíco ještě nej holka na škole nikdy není viděna, jak si čte. Ano, většinou to jsou ty neviditelné, outsiderské, intelektuální myšky s brýlemi, které leží doma v posteli s knížkou. Opravdu tak na lidi knihomolové působí? 

Od té doby, co jsem se naučila číst a chodit sama do knihovny, čtu moc ráda a často, nikdy mi to ale nebránilo v mé "socializaci". Ráda trávím čas se svými kamarády, kdy podnikáme různé akce. Je pravda, že poslední rok mě třeba takové diskotéky nebo party nelákají tolik jako dříve, ale nepřipadám si nekomunikativní, divná (v tomhle zrovna ne), stranící se všech lidí. 

Bohužel, spousta lidí v mém věku nečte a nechápe ty, co to dělají dobrovolně. Příkladem může být můj spolužák, který když se dozvěděl, že jeho holandský partner z výměnného pobytu nemá rád knihy, měl ohromnou radost. S velkým WTF?! na čele jsem na něho nevěřícně hleděla. Vzpomínám si taky, jak mi kamarádka vyprávěla o své příhodě z vlaku, kdy se s ní jeden kluk snažil zapříst hovor. Četla právě Eragona - a vy víte, jak velká je to bichle - a on šokovaně spustil: "A to přečteš jako celý?"

To je jeden z důvodů, proč fandím YA literatuře. Podle některých je to nekvalitní čtivo, ale osobně považuju její současnou popularitu za skvělý pokrok. Jedinci, kteří předtím jaktěživ neotevřeli knihu, mohou samy objevit to, co nás na knihách tolik těší. Neomezené možnosti, nový svět, spousta příběhů. Ukáže jim, že četba nemusí být vůbec nudná nebo prioritou šprtů. Že spousta čtenářů jsou živí, veselí a upovídaní lidé, kteří mají rádi společnost a akci. My totiž ve skutečnosti zažíváme nová dobrodružství s každou další knihou, která se nám dostane do rukou.

Jak jste na tom vy? Co si o čtení myslí vaše okolí?