ORIGINÁLNÍ NÁZEV: O Alquimista
TAGY: filozofie, k zamyšlení, inspirativní, pohádkové
ANOTACE
Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou ( jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.
UKÁZKA
Starcova slova nebyla pastýři příliš jasná. Chtěl se však dozvědět, co jsou to ty "tajemné síly"; kupcova dcera nebude chtít věřit svému sluchu, až jí to bude vyprávět.
"Jsou to síly, které se zdají zlé, ale v podstatě tě učí, jak máš uskutečnit svůj Osobní příběh. Připravuje tvého ducha a tvou vůli, protože na této planetě platí jedna veliká pravda: ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi."
"I kdyby to třeba bylo jen chodit po světě? Nebo vzít si dceru obchodníka s látkami?
"Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno.
A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil
• • •
(Bez spoilerů)
Rozepsaných recenzí s poznámkami, které stále odkládám sice ubývá, ale pořád tu na mě malá kupička ještě čeká. Přestože stále procházím dlouhým obdobím YA literatury, rozhodně se neotáčím zády k ostatním žánrům, proto jsem neodolala kamarádčině lákání na jejího oblíbeného Alchymistu, který ve světě knih rozhodně něco znamená. I méně zvídavý člověk než jsem já by přijal výzvu odhalit tajemství, jímž si Coelho obmotal spoustu čtenářů kolem prstu. Jenže namísto jakéhokoli výzvědného objevování a špionování jsem přeběhla na druhou stranu a přidala se ke kouzlem zmámeným.
V prvé řadě je to způsob vyprávění, který se nic netušící oběti, v tomto případě nevinnému čtenáři, vlísá do přízně svým pohádkovým nádechem a tajemným vyzněním, protože mladému Santiagovi na cestě za pokladem zkrátka nemůžete nedržet palce. Ten i přes počáteční pochyby dá kromě vašeho naléhání i na radu různých znamení, pověsí kariéru pastýře ovcí na hřebík a vydává se k pyramidám do neznámého Egypta, kde by na něj mělo čekat hotové mění. Jenže každý pohádkový hrdina musí narazit na překážky, jichž je na hrbolaté cestě do pouště dost na to, aby se Santiago otočil a nechal svůj Osobní příběh být jen dalekým snem. Co udělá? Podaří se mu naplnit svůj osud? Vzdá to? Co to má znamenat?
Téměř všudepřítomným co kdyby a proč se stává autor jakýmsi druhým hlasem, který skrze příběh tiše našeptává a nutí přemýšlet nad nastalou, nenastalou nebo možnou situací. Přistihnete se při tom, jak uvažujete nad smyslem některých věcí a důvody, proč se dějí. Autor prostřednictvím prostinkého příběhu, jenž mnohým, ať už jednáním hrdiny, krásným, avšak těžko uvěřitelným dějem nebo celkovou 'pohádkovou bláhovostí', zvedne koutky úst do lehkého úsměvu, svým čtenářům předkládá nejednu důležitou myšlenku.
Každý by měl zřejmě pochopit a přijmout poselství, které sebou kniha přináší - ať už děláme cokoliv, nikdy bychom neměli zapomínat na své sny ani se jich kvůli strachu z nedosažitelnosti vzdát, i kdyby to měla být jako v Santiagově případě honba za pokladem na jiném kontinentě. Jedním z cílů v našich životech je snaha se aspoň přiblížit k jejich naplnění. Naštěstí však stále existují knihy jako Alchymista, které nám svou přítomností naše poslání aspoň trochu připomínají.
• • •
MOJE HODNOCENÍ: 5/5
4 komentářů :
nevyzerá to zle 8)
Alchymista je moc pěkný, jestli si někdy začnu kupovat knihy od Coelha, tohle bude první na řadě :)
Jinak pokud se ti styl líbil, doporučuju kouknout na "U řeky Piedra jsem usedla a plakala". Je to sice zvláštní, a s některými autorovými myšlenkami moc nesouhlasím, ale jak říkám, stylově je to hodně podobný Alchymistovi. Takže myslím, že by se ti to mohlo líbit! :)
pamatuju, že při začátku čtení jsem myslím updatovala něco jako "kravina nejvyššího kalibru". Já prostě musím mít nějakou tu akci, aby mě kniha vážně vzala za srdce. Ovce a potom prodávání skla (bylo to tak? nejsem si úplně jistá...) mě prostě nebralo. Ale po dočtení...
Chápu všechny, kteří tu knihu milují. I já ji mám strašně ráda. Je to kouzelná kniha, nad kterou se člověk musí poctivě zamyslet a musí chtít za ní hledat něco více, než prostý příběh. Alchymista mě překvapil a donutil se zamyslet nad sebou samou.
Povedená recenze! x))
Já většinou poznámky k recenzím odložené nemám, protože když recenzi nenapíšu do týdne, maximálně deseti dnů, už se s tím ani neobtěžuju. :D A přitom takové tři recenze bych napsat mohla, poznamenáno k tomu mám dost. x))
A taky si nemyslím, že když někdo bezvýhradně miluje jeden žánr, soustředí se jen na něj. Já sama sice jsem úplně posedlá klasickou fantasy, ale klasiku si jednou za čas taky přečtu. x))
E_V_E:
Není to zlé:D
Myanmar:
Poznamenáno:) Ona kamarádka Coelha zbožňuje, takže v podstatě o doporučení ohledně jeho tvorby vlastně nemám nouzi:D
Moira:
Taky mám ráda akci, ale nutně ji nepotřebuju, záleží na typu knih. A tyto mám právě proto, jak říkáš, že donutí člověka přemýšlet a číst i mezi řádky.
Děkuju za pochvalu!:))
Dříve, kdy bylo více času, jsem recenze dávala rovnou z rukávu hned po dočtení, ale poslední měsíce se musím uchylovat k poznámkám:D To bys napsat mohla, já bych je třeba četla s radostí;)
Přesně tak - u mě nezáleží tak na žánru, spíš na knize jako takové. Střídají se u mě období, kdy čtu převážně třeba detektivky, jindy zas něco jiného. Momentálně teda je to delší dobu YA O:)
Okomentovat