Recenze: Zlodějka knih

AUTOR: Markus Zusak
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Book Thief
TAGY: historické, 2. světová válka, nacistické Německo, Židé

ANOTACE

Mladý australský autor sepsal silný, jímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. 

UKÁZKA

Než se zlodějka knih probudila, zdálo se jí o Führerovi, o Adolfu Hitlerovi. Ve snu se účastnila shromáždění, na kterém řečnil, prohlížela si pěšinku barvy lebky, kterou měl ve vlasech, a dokonalý čtvereček jeho knírku. Pozorně naslouchala proudu slov, který se mu řinul z úst. Jeho věty ve světle zářily. V jedné klidnější chvilce se dokonce sklonil a usmál se na ni. Oplatila mu to a řekla: "Guten Tag, Herr Führer. Wie geht's dir heut?" Nenaučila se pořádně mluvit, natož číst, protože do školy moc nechodila. Proč to tak bylo, měla teprve zjistit.
 Zrovna když se Führer chystal odpovědět, probudila se.
 Byl leden 1939. Bylo jí devět let, brzo jí bude deset.
 Její bratr byl mrtvý.

• • •

(Bez spoilerů)

NEVŠEDNÍ POJETÍ
Druhá světová válka, nacismus v čele s Adolfem Hitlerem, osudy Židů a koncentrační tábory jsou jednou z nešťastných kapitol dějin lidstva, není proto divu, že se tímto tématem zaobírá nejedna kniha. Dosud jsem ale  neslyšela ani se nesetkala s takovou, která by tento námět zpracovávala tak, jako to můžeme najít ve Zlodějce knih.

O ZLODĚJCE KNIH

Příběh začíná příchodem Liesel Memingerové do Himmelstrasse s myšlenkou na mrtvého bratříčka, matku, kterou možná už nikdy neuvidí, se svým kufrem a s Hrobařovou rukovětí, první knížkou ve sbírce zlodějky knih. Na Liesel tak má na mnichovském předměstí u jejích pěstounů Hubermannových čekat nový život. Noci plné špatných snů, noční výuka čtení a psaní, neobvykle započaté přátelství, ukradené knihy, sklep jako místo mnoha událostí. Píše se rok 1939, místem je nacistické Německo a uprostřed dění je obyčejná dívka, která si začíná uvědomovat svět kolem sebe a i jeho stránky. Osud zlodějky knih je však natolik výjimečný, že sis jej všimla i sama Smrt, která svým vyprávěním dokazuje, že není bezcitná. Slovy Smrti je to příběh o jedné dívce, několika slovech, harmonikáři, nějakých těch fanatických Němcích, židovském boxerovi a spoustě zlodějny. 

OČIMA SMRTI

Hned na úvod se čtenář pozastaví nad vypravěčem samým - není jím nikdo jiný, než Smrt osobně, která je někdy jen pouhým pozorovatelem a zprostředkovatelem děje, jindy nám naopak vstupuje tiše mezi řádky a zanechává po sobě svůj komentář. V případě tohoto příběhu ji ale nelze brát jako nepřítele - naopak autor ji jakožto vypravěčku představuje v takovém světle, že jsem se během čtení mnohokrát se soucitem pozastavila nad jejím smutným posláním. Smrt tu ve vás totiž nevyvolá pocit někoho, kdo vás má vyrvat ze ze spárů života, ale spíše jako někoho, kdo vám má co nejvíce ulehčit odchod.

ZUSAKOVY ČÁRY

S volně a lehce ubíhajícími událostmi se postupně seznamujeme s celou Himmelstrasse a jejími obyvateli, především Liesel, jejími nejbližšími a všednostmi jejich života, které pak v kombinaci s válečným pozadí zasáhnou o to víc. Základním kamenem celé knihy je totiž autorův originální a unikátní vypravěčský styl,  říznutý čímsi kouzelným, až poetickým, jímž dokáže vykreslit velmi živě a naprosto autenticky nejen rozvinuté charaktery všech postav, ale i v mezích poklidnou atmosféru města, do níž útržky války zasahují jakoby skrz clonu. I přesto si čtenář tyto nenápadně číhající úlomky, jimiž si autor bravurně připravuje své publikum, uvědomuje a s nervozitou očekává, kdy přijde jejich čas.

NEZAPOMENUTELNÝ ZÁŽITEK
Troufám si tvrdit, že knih podobných Zlodějce knih, je skutečně málo. Pro někoho svými více jak pět seti stránkami na první pohled odrazující kniha je naopak jednou z těch, jejíž plynutí děje budete pravděpodobně jen málo časově vnímat a možná se pak budete ptát sami sebe, kdy jste dosáhli konce. Zlodějka knih se mě skutečně dotkla na tom pravém místě, rozplakala mě tak, jako nic za celý rok, možná roky, a jen při psaní této recenze se mi při vzpomínce na ni dělá husí kůže. Je to příběh, který nedojímá pouze mocnou Smrt, jak osobně se slzami v očích a v návalu emocí zjistíte i vy.

• • •

MOJE HODNOCENÍ: 5/5

ZDROJE: 1, 2, 3, 4