“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

Zimní dumání: A teď to zkusím já

on sobota 8. prosince 2012

Co by to bylo za roční období bez knižního dumání, tentokrát tedy zimního, kterého se tak jako tradičně zhostila Syki

"A teď to zkusím já aneb knižní postavy, s kterými bych si ráda vyměnila místo"

Všichni jednou za čas, dobře, spíše častěji, sníme při čtení oblíbených knih, že jsme její součástí a touláme se tak myšlenkami bůhvíkde a s bůhvíkým a nestojí nás to ani korunu. Člověk se často přistihne při tom, jak si přeje být na místě té a oné postavy, prožívat všechna ta dobrodružství, užít si tolik legrace, dělat jiná rozhodnutí - ať už v Bradavicích studovat černou magii, tulit se k panu Darcymu, přijmout Laurieho nabídku k sňatku, cestovat časem, být s Lincolnem na stopě šílenému vrahovi, strávit rok v Paříži, ...

To, co je na čtení právě tolik kouzelné, je možnost skrze hrdiny a jejich příběhy prožít momenty, o které se nám ve skutečném životě osud postará jen s malou pravděpodobností. Nejsem přímo nebojsa, ale často knižním postavám závidím právě ty dobrodružné akce na denním pořádku. Percy Jackson tváří v tvář antické nestvůře, Katniss bojující o život v Aréně smrti, lovci stínů s démony dýchajícími jim za krk a další by se mnou asi nesouhlasili, ale holku z klidného maloměsta jako já občas přepadají takové myšlenky. To neplatí ale pouze v případech napínavých bojů, ale i v tak 'obyčejných' pasážích, jako je třeba roadtrip, dlouhodobý pobyt v cizině jen na vlastní pěst nebo semestr na internátní škole, kde by mohl člověk v noci pořádat tajné narozeninové hostiny jako O'Sullivanovic dvojčata nebo se toulat knihovnou v části s omezeným přístupem jako Harry Potter.

Jinak co si budeme namlouvat, ale zřejmě každý z nás se už se slovy "kdyby šlo o mě, tak se nechovám jako taková trubka" rozčiloval v určité situaci nad chováním nějaké postavy. V takových chvílích zuříte a nadáváte, že na jejich místě nejste zrovna vy, protože v tom případě by bylo všechno. I já takhle dost často trpím a skuhrám nad uvažováním některých jedinců v knize, ale všechno se děje pro nějaký důvod, každý máme nějaké mouchy a popravdě řečeno, autoři to zkrátka pro ten svůj příběh někdy potřebují. Kolik zápletek by vlastně existovalo, kdyby nebylo lidské hlouposti, tvrdohlavé hlavy a mylného úsudku? Perfektní člověk bez chyb není zrovna námětem pro bestsellery.

Kdokoli si v bezpečí domova může hrát na hrdinu, stavět si vzdušné zámky, prožít si své dobrodružství, napsat si svůj ideální romantický scénář, ale na konci nikdo z nás stejně neví, jak by to dopadlo, kdybychom se v situaci našich oblíbených postav ocitli my. Proto je štěstí, že existuje fantazie, díky níž si můžeme prostě vybájit cokoliv a být aspoň tímhle způsobem na čas někým jiným.

ZDROJE: 1, 2

3 komentářů :

Julia Rose řekl(a)...

Já závidím hlavním hrdinkám jejich milostné vztahy. :D Většinou je jejich přítel dokonalý... no není to super? :D :3 Ale taky mě, jako tebe, pronásledují myšlenky, jaké by to bylo třeba v Aréně smrti bojovat o holý život... brr

Syki řekl(a)...

Tak v kůži Katniss bych tedy být nechtěla. Ani trochu. Za to s Harrym bych si místo vyměnila, ale jen ve chvílích, kdy lítá na koštěti. Strašně bych chtěla umět létat na koštěti, to by byla pořádná legrace.

C.ind.ere.lla řekl(a)...

Pokud jde o klasiku, asi bych neváhala ani chvilku. Líbilo by se mi být Elizabeth nebo Jo. Akorát se obávám, že být na jejich místě, příběh se určitě neodvíjí tak, jak ho všichni známe a zbožňujeme. Vždyť všechny ty hrdinky jsou nám sympatické právě kvůli svým chybám. O to obdivuhodnější jsou jejich protějšky, když tohle dovedou snášet. :)

Okomentovat