Top týdne (#17)

Týdenní meme pořádané Luu.

KNIHY, KTERÉ BY SI ZASLOUŽILY VÍCE POZORNOSTI

PROČ? 13X PROTO

(J. Asher)

Jak si tahle kniha vede u nás? Řeknu asi takhle: o jejím českém vydání skoro nikdo neví. A vinu bez jakýchkoliv rozpaků hodím na tu strašnou růžovou věc, obvykle známou jako obálka knížky. Příběh je to přitom velmi dobrý, citlivý a odlišný.

NEOHROŽENÁ

(F. Pascal)

K této sérii mě váže pouto - s Mediátorem od M. Cabot ji totiž řadím mezi takové své YA premiéry. V zahraničí čítá přes třicet dílů, u nás se překladu dočkalo pouze prvních osm. Přitom knihy o Gaie, sedmnáctileté dívce postrádající gen strachu, patří mezi mé oblíbené. Je to akční, originální, pořádně zapletené, nechybí trochu romantiky a hlavně hlavní hrdinka je kick-ass v pravém slova smyslu.

TŘINÁCTÝ PŘÍBĚH

(D. Setterfield)

Knize ráda přezdívám "skrytý poklad knihovny". Objevila jsem ji náhodou při svém bezcílném bloumání knihovnou, když jsem si chtěla půjčit něco na letní čtení. Vykoukl na mě tenhle kousek s lákavým názvem a sympatickým přebalem a anotací slibující příběh á la Jane Eyre. Třináctý příběh mi učaroval a čím víc jsem se blížila závěru, tím víc jsem odmítala odložit knihu, abych se dozvěděla, jak to tedy všechno vlastně bylo.

VYVOLENÝ

(M. Curley)

První díl série Strážci času. To už bude taky nějaký ten rok zpátky, co jsem knihu četla a přiznám se, že z trilogie mám za sebou pouze tuto první část. Ostatní dvě byly věčně rozpůjčované a k přečtení pokračování jsem se už nějak nedostala a teď už se k tomu moc nemám. Pokud si ale drží stejnou úroveň, tak jde o skvělé čtení s tématikou cestování časem.

HOSTITEL 

(S. Meyer)

Jediná kniha z pera Meyerové, s níž jsem měla tu čest. Z počátku jsem jí moc nevěřila, protože mimozemšťani mě nikdy moc nefascinovali a při prvních stranách mi dělal problém se pořádně začíst. Pak už to ale jelo a kniha se dostalo do žebříčku mých oblíbených. S Twilight mánii se spousta lidí na knihy divá skepticky, ale budu parafrázovat svou kamarádku: "Lidi by měli žrát Hostitele, tady se Meyerová teprve vyznamenala!" 

BUDU TI VYPRÁVĚT

(J. Bucay)

Žánrem z jiného soudku. Pokud máte rádi dobré poučné povídky, krátké příběhy s myšlenkou, bajky a takové věci, zkuste určitě tuto knihu. Má to vlastně rámcovou kompozici - příběhy v příběhu. Hlavní linii tvoří mladík Demián, který se tak nějak snaží potýkat se svým životem. S hledáním sebe samého mu pomáhá psychoanalytik, kterého navštěvuje, a to tak, že mu na každé schůzce vypráví jeden příběh, který by mu měl na jeho otázky odpovědět.

DÍRA V DUŠI

(T. DeBartolo)

Obyčejná, ani nijak originální kniha, která se mě však něčím dotkla. Možná s tím svým syrovým, necenzurovaným, všedním a rádoby "tak to v životě chodí" stylem, jakým příběh o lásce autorka podává. Přečetla jsem ji na jedno posezení (nebo spíš noční poležení), uronila jsem slzičku a celá vycucaná a zároveň stále ještě uvažující nad knihou jsem šla spát. Nemusí se líbit všem, ale já bych ji doporučila bez váhání. 

Jeden rok s BookAddiction!

Ano, už to tak opravdu bude. BookAddiction přežil a právě oslavil první rok své existence!

Těch dvanáct měsíců od té doby, co jsem si založila tento výhradně knižní blog, uteklo jako voda a teď, když píšu tenhle článek, mi to přijde neskutečné a chci vám všem moc poděkovat, že jste tu se mnou vydrželi tak dlouho:)

Když se teď zpětně  probírám svými starými články a recenzemi, musím uznat, že jsem naštěstí dosáhla nějakých pokroků, rozšířila si obzory a trochu tu svou ruku vypsala:) Jojo, samochvála smrdí, ale kdy jindy se má člověk pochválit, když ne dnes?:D Ale ke všemu patří nejisté začátky, chyby a nějaká ta šlápnutí vedle - jsem jen amatér a vždycky je čemu se učit. Hlavně, že se člověk baví, proto by se blogování nemělo brát jako povinnost, ale spíš jako koníček:)

Necháme už ale té nostalgie a sentimentality, zdržím vás i všemožných čísel a statistik a řeknu vám jen to, jak jsem vám všem moc vděčná. Blog bez čtenářů je totiž jako herec bez publika - každá reakce, případně návštěvnost, mi dělají jen radost a dodávají mi inspiraci a motivaci. Rekordní čas, co jsem vydržela na jednom místě v blogosféře, jsou tři toky, tak schválně, jestli to s BookAddiction trumfnu:D 

Ještě jednou děkuju za každou návštěvu, za každého následovatele, za každé přečtení, za každý komentář:)

EDIT: 

Nakonec dodatečně přidávám i statistiky, na které byla zvědavá Ohana:)

POČET ZOBRAZENÍ BLOGU: 23 494 - což znamená navýšení o  zhruba 5 000 od začátku tohoto roku!

POČET PŘÍSPĚVKŮ: 262

POČET KOMENTÁŘŮ: 266 - číslo je opět zkresleno mými vlastními komentáři:D

POČET RECENZÍ: 52

NEJČTENĚJŠÍ STRÁNKA: Reviews (A - Z) - 370

NEJČTENĚJŠÍ PŘÍSPĚVEK: Nádherné bytosti" už mají své filmové tváře - 133

Za tak nádherná a neuvěřitelná čísla vám patří mé obrovské díky!:)

Lovkyně snů #2: Vstříc temnotě (RC review)

AUTOR: Lisa McMann
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Fade (Dream Catcher #2)
ČESKÝ NÁZEV: Vstříc temnotě (Lovkyně snů #2)
DATUM VYDÁNÍ (ČR): 08.03.2012
NAKLADATELSTVÍ: FRAGMENT
TAGY: YA, paranormální, zvláštní schopnost, romantické, 15+

ANOTACE:

Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých… Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny. Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o svých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

UKÁZKA

Jeho prsty se zdrží na její tváři. "Ale až skončíš školu," řekne s významným pohledem, "pak to bude něco úplně jiného."
Janie tomu nemůže uvěřit.
A pak tomu uvěří.
Takhle si pojišťuje jejich mlčení.
Svaluje vinu na ně.
Janie ví, co má říct.
Ale z toho, že to musí vyslovit, se mu málem pozvrací na boty.

TRAILER

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla ještě jednou moc poděkovat nakladatelství FRAGMENT, kde si můžete druhý díl série Lovkyně snů s názvem Vstříc temnotě objednat TADY.

• • •

(Může obsahovat spoilery na předcházející díl)

Quote of the Week (#6)

Týdenní meme, pořádané Judit.

!POZOR!

Níže uvedené úryvky mohou obsahovat spoilery.

Z organizačních důvodů je většinou výběr jen z jedné knihy.

VSTŘÍC TEMNOTĚ

(LOVKYNĚ SNŮ #2)

- LISA McMANN -

VTIPNÝ MOMENT

 Janie mrkne na jeho poznámky.
 "Co to jako...," zarazí se a popadne blok.
 Přečte si stránku.
 Podívá se na Cabela.
 "Pan Vrba, paní Bílá, slečna Růženka... Heleme se, profesor Švestka. A kde máš plukovníka Hrušku?" Vybuchne smíchy.
 "Plukovník Hruška je ředitel Abernethy," odfrkne si Cabel.
 Janie se přestane smát.
 I když...
 Při čtení se vždycky po pár minutách rozchechtá. Zvlášť když zjistí, že slečna Růženka je pan Garcia, který učí průmyslové technologie.

ROMANTICKÝ MOMENT

 Janie se smutně usměje. Obejme ho kolem krku a položí mu hlavu na rameno. Přemýšlí. "Co když přijdu k úrazu? Nebo co když... se se mnou něco stane. Přestaneš mě milovat?" zeptá se tiše.
 "Jak bych mohl?" Cabel ji pohladí po vlasech. "Ale musím se naučit ovládat city, který k tomu patří. Nejsem zvyklej na to, aby mi na někom nebo na něčem záleželo tolik, až to bolí. To fakt ne."
 Janie zamyšleně mlčí. "Věděl jsi, že jsi první, o kom si pamatuju, že jsem mu řekla 'Miluju tě'? Ani matce jsem to nikdy nepověděla, pokud si vzpomínám. Což je smutný."
 "To jsem nevěděl," podotkne Cabel. Opře se hlavou o pohovku a zhluboka se nadechne. Vydechne. "Miluješ mě ještě, Janie?"
 Janie na něj zůstane nevěřícně hledět. "Jo, samozřejmě. Něco takovýho bych neřekla jen tak."
 "Pošeptej mi to jen tak do ouška," žádá Cabel.
Janie se usměje, přitiskne svou hladkou tvář na jeho drsnou a zašeptá to. "Miluju tě, Cabele."

SILNÝ MOMENT

 Cabel si připadá bezmocný, Janie omezená svou schopností. Oba si chvíli zoufají, každý sám pro sebe, než se smíří s tím, co je čeká za život. A nakratičko se dnes, na Valentýna, oba soukromě zamyslí nad tím, jestli má cenu v tom pokračovat.
 Jestli má cenu spolu pokračovat.
 Vzájemně se neustále a nadále mučit.

Waiting On Wednesday (#24)

Týdenní meme pořádané Breaking the Spine.

JINX

- MEG CABOT -

Není snadné být Jinx. (= smolař)

Jean Honeychurch nesnáší své nudné jméno (žádná Jean Marie nebo Jeanette, prostě jen... Jean). Co je horší? Její příliš trefná přezdívka, Jinx. Zdá se, že ji smůla pronásleduje, kamkoliv se hne, dokonce i do New Yorku, kam se přestěhuje poté, co ve svém rodném městě způsobí obrovský zmatek. Její teta a strýc ji přivítají ve svém domě na Manhattanu, ale její krásná sestřenice Tory z toho není zas tolik nadšená....

Popravdě, Tory skrývá jedno nebezpečné tajemství, které by je mohlo všechny přivést do nebezpečí. Jinx si brzy uvědomí, že neštěstí není to jediné, od čeho utíká... a že kletba, pod níž žije ode dne svého narození, je možná jediná věc, která by jí mohla zachránit život.

• • •

Další kniha, která tu na mě netrpělivě čeká od Vánoc. Já vím, jsem strašná, že je takhle v té knihovničce zanedbávám, když ono knih je hodně, ale za to času málo. Říkám si ale, že Jinx bude mezi těmi prvními, po kterých sáhnu, až budu mít tenhle kolotoč a knihy do školy za sebou. Fanoušci Meg řadí tenhle kousek mezi ty vydařenější - no jo, nejsou zrovna objektivními posuzovači, ale co:D Samotný námět knížky mě zaujal a kdy naposled se mi stalo, že by mě MC zklamala? Vždycky je tu ten její humor, i kdyby příběh sebevíc pokulhával. 

Recenze: Shatter Me (#1)

AUTOR: Tahereh Mafi
TAGY: YA, paranormální, dystopie, romantické

ANOTACE:

Juliette se nikoho nedotkla přesně 264 dní.

Naposledy, co to udělala, ji Znovuzřízení zavřelo za vraždu, přestože to byla nehoda. Nikdo nemá tušení, proč je Juliettin dotek smrtelný. Dokud nikomu neublíží, nikoho to doopravdy nezajímá. Svět je příliš zaneprázdněný svým rozpadem na maličké kousky než aby věnoval pozornost sedmnáctileté dívce. Nemoci ničí celou populaci, jídlo je těžké k nalezení, ptáci už nelétají a mraky mají špatnou barvu.

Znovuzřízení prohlásilo, že jejich cesta je ta jediná správná na nápravu věcí, proto strčili Juliette do cely. Spousta lidí je však nyní po smrti a ti, co přežili, si šeptají o válce - a Znovuzřízení změnilo svůj názor. Možná je Juliette spíše týraná duše nacpaná do jedovatého těla. Možná je přesně to, co teď potřebují.

Juliette se musí rozhodnout: Být zbraní. A nebo být bojovníkem.

UKÁZKA

Jsem zavřená už 264 dní.
Nemám nic jiného než malý zápisník a rozbité pero a čísla ve své hlavě, které mi dělají společnost. 1 okno. 4 zdi. 144 stop čtverečních prostoru. 26 písmen v abecedě, která jsem za 264 dní izolace nevyřkla.
6 336 hodin od té doby, co jsem se naposledy dotkla jiné lidské bytosti.
"Dostaneš spoluvězně spolubydlícího, " řekli mi.
"Doufáme, že tu budeš hnít až do konce svého života Za dobré chování," řekli mi.
"Další psychopat přesně jako ty Už žádná izolace," řekli mi.

• • •

(Bez spoilerů)

Top týdne (#16)

Týdenní meme pořádané Luu. 

NEJEMOTIVNĚJŠÍ KNIHY

MALÉ ŽENY
(L. M. Alcott)

Momentálně si kvůli své seminárce dávám re-reading a můžu jen potvrdit, že tato kniha je pro mě jedna z nejlepších, které se mi kdy dostaly do ruky. V člověku probouzí tolik pocitů a myšlenek. Směju se a pláču tam, kde jsem se smála a plakala poprvé, i když to už znám. A tohle dokáže jen doopravdy skvělá kniha.

HUNGER GAMES
(S. Collins)

Tak tahle série byla šílená emoční jízda na horské dráze. Bylo toho tolik, že jsem občas měla pocit, že to snad ani není možné snést. Tolik strachu, napětí, slz a vzácných pousmání. Přesně takový ten zážitek, na který se hned tak nezapomíná.

HOSTITEL
(S. Meyer)

Říkala jsem to už mnohokrát, ale vůči téhle knize jsem byla z počátku skeptická. Nakonec jsem všechny tyhle své předsudky musela vyhnat z hlavy, protože...wow. Hostitel byl setsakra dobrý knižní sousto. Vystřídala se u mě hned celá škála emocí a to už něco přece znamená.

MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY
(S. Larsson)

Z tohoto jsem měla vážně spoustu dojmů, příběh mě naprosto šokoval a uchvátil zároveň. Po období YA to bylo jako facka. Syrové, zvrhlé, drsné, geniální, napínavé,... a ještě bych mohla pokračovat.

HARRY POTTER
(J. K. Rowling)

Ale jako vážně, musíte se ptát? Je to přece Harry Potter. Už jen fakt, že ovládl mé dětství, mluví za vše. Člověk je okouzlen jeho světem, usmívá se nad lehkými vtipy, prožívá s hrdiny napínavé dobrodružství,... hlavně asi poslední tři díly mi daly dost zabrat. Opět bez komentáře, prosím.

VAMPÝRSKÁ AKADEMIE
(R. Mead)

Ještě mi v sérii zbývají nějaké díly na dočtení (ano, stydím se!), ale to, co mám zatím za sebou, mi teda stačilo na to, abych z toho sebou praštila. Tyhle srdeční slabosti a náhlé infarkty mi Richelle nemůže přivádět jen tak, jak se jí zlíbí. Byla jsem zdrcená, naštvaná a chtělo se mi do něčeho praštit. Bojím se, co přijde jako další.

Alex Flinn: Kroniky čarodějnice a deník Krásky

Příběh Krásky a Zvířete je jedním z těch nesmrtelných a jako pohádka na dobrou noc bude svůj účel plnit určitě ještě nějaký ten pátek. Tentokrát se chci ale zaměřit na moderní YA verzi téhle romance, Beastly. Zřejmě už jste s knihou měli tu čest - ať už jste na ni někde narazili, četli nebo viděli film, založený právě na předloze Alex Flinn, s Alexem Pettyferem a Vanessou Hudgens v hlavních rolích. Mou recenzi můžete najít zde.

Jsem zvíře. Zvíře. Ne jako vlk nebo medvěd, gorila či pes, ale strašné stvoření, které chodí vzpřímeně - stvoření s tesáky a drápy a chlupy rašícími z každého póru. Jsem stvůra.

Myslíte si, že vám tu vyprávím pohádky? Ale kdeže. Místo: New York. Čas: Současnost. Není to žádné postižení nebo choroba. A takový zůstanu navždy, pokud se mi nepodaří zlomit kletbu.

Ano, kletbu, tu, kterou na mě uvalila čarodějnice z hodiny angličtiny. Proč mě proměnila ve zvíře, které se ve dne schovává a toulá se v noci? Řeknu vám to. Řeknu vám, jak jsem býval Kylem Kingsburym, klukem, kterým byste chtěli být, bohatým klukem s perfektním vzhledem a perfektním životem. A pak vám taky povím, jak se ze mě stal dokonalý netvor.

Pokud si dobře vzpomínám, Beastly se asi nikdy netvářilo jako začátek nějaké série, opak je ale zřejmě pravdou. V tomto případě bych však měla vlastně mluvit o předzačátku. Ano, je to tak.

Recenze: R. U. R.

AUTOR: Karel Čapek
TAGY: sci-fi, roboti, divadelní hra

ANOTACE
ROSSUM'S UNIVERSAL ROBOTS

Čapkovo utopistické drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. Vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi "ráje". Jenomže nic netrvá věčně a i roboti můžou začít myslet na sebe.

UKÁZKA

HELENA: Má se s nimi jednat ... jednat ... jako s lidmi.
HALLEMEIER: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu?
HELENA: Ovšem, že mají!
HALLEMEIER: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dělali?
HELENA: Koupili si ... co potřebují ... co by je těšilo.
HALLEMEIER: To je moc hezké, slečno; jenomže Roboty nic netěší. Hrome, co si mají koupit? Můžete je krmit ananasy, slámou, čím chcete; jim je to jedno, nemají vůbec chuti. Nemají na ničem zájmu, slečno Gloryová. U čerta, nikdo ještě neviděl, že by se Robot usmál.
HELENA: Proč ... proč ... proč je neuděláte šťastnější?
HALLEMEIER: To nejde, slečno Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vůle. Bez vášní. Bez dějin. Bez duše.

• • •

(Bez spoilerů)

Za kanálem, volantem, v ústavu a hnízdečku knižní lásky

Za tichem po pěšině tentokrát stála skutečnost, že jsem poprvé vytáhla paty z naší drahé Evropy a namířila si to na pár dní rovnou za vodou na britské ostrovy, přímo do Londýna, který byl donedávna pro mě jen neznámou hudbou sladkých snů. A na vlastní oči jsem se i přesvědčila, jak fantastické je to místo. Kamkoliv já jedu, tak si připadám jako v jiném světě a tady nebudu zas tak daleko od pravdy. Zamilovala jsem si to město, kde se moderní doba nerušeně kloubí s architekturou a pozůstatky minulosti, nekonečné množství monumentálních památek, rozlehlé parky, které v rušném centru působí až neskutečně, milý a zdvořilý přístup Britů, lidi všech možných kultur na každém rohu, kteří jsou prostě sví, roztomilé obchůdky,... je toho skutečně mnoho, o čem by se dalo básnit a přitom vezměte v potaz, že jsem se víceméně zdržovala jen v Londýně, z kterého jsme i tak viděla jen kousíček. Pokud budete mít možnost, určitě neváhejte mezi své zahraniční cíle zařadit i Anglii, a jestli to budete mít při cestě, zavítejte určitě do naprosto kouzelného Canterbury:)

Co se týče současných dnů, tak vám nebudu lhát, ale mám docela frmol. Škola mi moc odpočinku nedopřeje, musím dopsat všechny zameškané písemky, kterých tak jako tak přibývá, do toho bych měla začít pracovat na seminárce a referátu do literárního semináře a snažím se taky získat řidičák. Polovinu mám za sebou a naštěstí jsem ještě nezpůsobila žádnou nehodu, takže mi držte palce ať to za měsíc dám a můžu se pak vychloubat:D Jak vidíte, tak mi moc času na knihy nezbývá a zvlášť v těchto týdnech se bude zejména jednat o tu četbu do školy, která je ale díky bohu fajn. No považte, Malé ženy, moje srdcovka, jako předmět mé semínárky. Je pravda, že jsem za ně musela bojovat, protože naše češtinářka NEZNÁ (!!!) tuto americkou klasiku. Jinak i ten životopis Hrabala nevypadá špatně. Knihy z knihovny budou muset ale počkat a chtělo by to asi něco dělat s tou předupomínkou, hm.

A co říct k mé knihomolské zašívárně? Ta brzy oslaví jeden rok fungování, vážení! Uteklo to docela rychle. Moc ji teď nerozmazluju, ale přežívá a to je důležité:D Možná jste si všimli, že mé nepravidelné publikovaní meme příspěvků přešlo do stavu úplné stagnace. Těch meme, kterých jsem se stihla zúčastnit, je už opravdu dost, což je pro mě jakožto průměrného člověka, co u ničeho moc dlouho nevydrží a je pro něj problém držet se nějakého řádu, docela obtíž. Rozhodla jsem se proto omezit pouze na pár z nich, jejichž seznam si v brzké budoucnosti sestavím. Vyhovuje mi to a dostává se mi tak i více prostoru a času pro recenze a staré rubriky, které chci postavit znovu na nohy, či ty nové, zahrnující více knižního dění ze světa a do nichž se v posledních týdnech pouštím. Psát tyto články mě nesmírně baví a budu jedině ráda, pokud na tom budete stejně:)

Och, tak myslím, že jsem příděl na své řeči právě vyčerpala, takže čusec:D

P.S. Kdo další miluje tyhle Rules of Lady? Prostě pěkné a trefné.