“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

on sobota 4. června 2011


Týdenní meme, pořádané Judit.

Cílem je každou sobotu zveřejnit:

• 1 vtipný výrok
• 1 romantickou scénu
• 1 silný moment

Moje pozn.: Z organizačních důvodů bude většinou výběr jen z jedné knihy.
!POZOR!: Níže uvedené úryvky mohou obsahovat spoilery.

 
VAMPÝRSKÁ AKADEMIE
- RICHELLE MEAD -



VTIPNÝ MOMENT

 "Nekomanduj mě , Hathawayová. Dneska to tu vedu." "Jo, vážně?" opáčila jsem. "No v tom případě je to asi vhodný čas na to, aby sis mě představoval nahou." "Vždycky je vhodný čas představovat si tě nahou," dodal někdo poblíž, což prolomilo napětí ještě víc.

ROMANTICKÝ MOMENT

 Jedním prstem mi něžně otřel slzu, která mi stékala po tváři. "To taky," řekl. "Ale navíc...ty a já...jednou budeme oba Lissinými strážci. Musím ji chránit, ať to stojí, co to stojí. Jestli přijde banda Strigojů, musím Lissu chránit vlastním tělem." "To vím. Tohle samozřejmě musíš udělat." Před očima se mi roztančily černé jiskřičky. Zase jsme omdlévala. "Ne. Kdybych si dovolil milovat tě, nechránil bych ji vlastním tělem. Tím bych totiž chránil tebe."

SILNÝ MOMENT 

"Možná máš pravdu, ale na tom už stejně nezáleží. Občas je nezbytné vyjít ven a vyšlapat cesty. Myslíš, že Kenneth je jediný Moroj, který mě následuje? Ty největší a nejúčinnější revoluce často začínají velice tiše, skryté ve stínech." Probodl mě pohledem. "Pamatuj na to."


 •••

Konečně jsem se pustila do Vampýrské Akademie a žeru to!:D Momenty jsem se zaobírala docela dlouho . Bylo těžké rozhodnout se vždy jen pro jeden.Miluju Rosino "co na srdci, to na jazyku" - tahle holka mě bude bavit ještě dlouho. Um...o Dimitrijovi se radši ani nezmiňuju:)

on pátek 3. června 2011
Meme hostované Syki.

STEPHENIE MEYER: HOSTITEL

"Kdybys odtud odešla, žila bys navždy."
"Ano, to bych mohla." Povzdechla jsem si. "Pochop, lidé mají nejkratší délu života ze všech druhů, kterými jsem kdy byla, s výjimkou Pavouků. Máte na všechno tak málo času."
"A nemyslíš tedy...," Ian se odmlčel a maklonil se blíž ke mně, takže jsem viděla jen bělmo a temný safír jeho očí. "Nemyslíš, že by sis z toho času měla užít co nejvíc? Že bys měla žít, dokud jsi naživu?"
Nepředvídala jsem to jako u Jareda. Iana jsem neznala tak důvěrně. Melanie si to také uvědomila až zlomek vteřiny předtím, než se rty dotkl těch mých.
Ne!
Polibek s Jaredem to nepřipomínalo ani v nejmenším. Tehdy ta reakce byla bezmyšlenkovitá, ryzí touha. Jiskra v kanystru benzinu. S Ianem jsem si nebyla ani jistá, co vlastně citím. Všechno mi připadalo kalné a rozmazané.
Rty měl hebké a teplé. Tiskl je k mým jen vteřinku a pak se mi jimi otřel o ústa sem tam.
"Příjemné nebo nepříjemné?" šeptl mi do rtů.

•••

Vychutnaly jste si kousíček Iana? Já rozhodně:D
Líbí se mi, jak je milý, jak je starostlivý, jak je ochranitelský, jak je hodný...líbí se mi úplně celý a to ještě nejsem ani na konci knihy. Takže jestli mi Stephanie chystá na konci nějaký nepříjemný překvápko, tak ať si mě snad ani nepřeje, protože já Wandě zlatého Iana strašně přeju:) V jiném případě si ho nechám sama pro sebe:D
on sobota 28. května 2011
• Autor: Alice Sebold
• Originální název: The Lovely Bones
• Tags: záhadné, drama, krimi, fantasy (nebe, duchové,...)

• Anotace:

Když se poprvé setkáváme se čtrnáctiletou Susie Salmonovou, je už v nebi. Odtud vypráví příběh, který je zároveň děsivý i plný naděje.

Smrt Susie byla zbytečná a především brutální. Teď je v nebi, kde jí nic nechybí, má vše, nač si pomyslí... Až na jediné! Už nikdy nemůže být s těmi, které má ráda, nedospěje a neprožije to, co její dřívější kamarádi. Její pozemskou cestu přetrhl krutý osud. Susie však pozoruje, co se na Zemi dál děje. Vidí, jak se rodina snaží vyrovnat s její tragickou smrtí, jak všichni hledají cestu zpět k sobě. Pozoruje detektiva, který šetří její případ. Sleduje i toho, kdo jí přivodil smrt - svého vraha.
Příběh o nejhorší věci, která se může v rodině stát, je napínavý, děsivý, a přesto se v něm místy objevuje humor. Román o krutosti i lásce, hledání, paměti, spravedlnosti a smiřování se stal předlohou stejnojmenného filmu.


• Ukázka:

To pevné pouto narostlo kolem mé nepřítomnosti: spoje - někdy chabé, někdy učiněné za cenu velikých nákladů, ale často velkolepé -, jež vznikly poté, co jsem odešla. A začala jsem vidět věci tak, že mi to umožnilo vnímat svět bez sebe v něm. Události spojené s mou smrtí byly jen kostmi těla, které se stane v jakémsi nepředvídatelném budoucím čase úplným. Cenou za to, v čem jsem se naučila spatřovat toto zázračné tělo, byl můj život.

• Můj názor:


Jmenovala jsem se Susie Salmonová. Když jsem byla 6. prosince 1973 zavražděna, bylo mi čtrnáct.


Těmito slovy začíná Susie vyprávět svůj příběh.
Když se jednoho zimního dne vrací za tmy domů ze školy, potká na kukuřičném poli svého podivného souseda, pana Harveyho. Ten se jí svěří s tím, že se mu podařilo postavit jakousi místnost pod zemí, která by pak mohla děckám z okolí sloužit jako klubovna. A jelikož byla Susie už odjakživa zvídavá, po chvilce přemlouvání nakonec zapomene na rodinu, která na ni čeká s večeří, a ovládaná svou zvědavostí následuje pana Harveyho. Svou chybu si však uvědomuje příliš pozdě. Potom, co ji pan Harvey znásilní, ukončuje břitvou její mladý život. 
A teď je Susie tady nahoře, ve svém dokonalém světě, kde se plní všechny její touhy. Sleduje odsud svého otce, který se nedokáže smířit s dceřinou smrtí, od rodiny stále vzdalující se matku, o rok mladší sestru Lindsey, v níž od Susiiny smrti všichni vidí sestru mrtvé Susie Salmonové, malého bratříčka Buckleyho, který se ptá po své nejstarší sestře, policejní vyšetřování vedené detektivem Fenermanem, snažícím se uzavřít případ a přinést tak klid do domu Salmonových, Raye Singha, s nímž mohla prožít svou první lásku, zvláštní Ruth, které se před odchodem do nebe dotkla, a samozřejmě svého vraha - muže, který ji připravil úplně o všechno.

Už delší dobu jsem si chtěla přečíst tuhle knihu, ale protože jsem na to tak nějak vždycky zapomněla, dostala jsem se k ní až teď. A vůbec nelituju toho, že jsem odolala filmu a přečetla si nejdříve původní knižní verzi.
Mám ráda všemožné dramatické, záhadné, detektivní nebo krimi příběhy a to průběžné odhalování, které k tomu patří. Proto byla tato kniha taková zvláštní - viníka jsem znala už od začátku. Jenže i když zde došlo k vraždě, není její vyřešení tím hlavním. Kniha totiž spíše sleduje osudy pozůstalých, jejichž životy to ovlivnilo. 

Líbilo se mi, že v některých situacích neměla autorka potřebu se sáhodlouze vypisovat o myšlenkových pochodech všech postav- stačil náznak nebo obyčejný čin a člověku to došlo.
Dost mě šokovaly první stránky - asi po pár minutách jsem si uvědomila, že mám zatnuté zuby a napínají se mi svaly. Moc se mi nestává, abych chtěla co nejdřív konec první kapitoly. Ohromilo mě, jak prostě a bez cavyků bylo všechno podáváno. 

Nemátla mě ani změť vzpomínek ani spousta jmen, protože to důležité vždy vystoupilo a postavy, o nichž tam všeho všudy sotva padlo pár vět, mi nevadily. Byly "neviditelné", ale stejně jsem vnímala jejich přítomnost - občas jsem třeba očekávala, kdy tam zas bude Hal Heckler, postava minimálně podstatná. Susie byla takové obyčejné děvče svého věku, stýskalo se jí a svým způsobem ji štvalo, že nedostala šanci, nebo spíš ztratila tu možnost, aby si prošla tak obyčejnými věcmi, jako třeba nástup na vyšší střední školu. Úzkostně proto prožívala vše, co její nejbližší. A ještě ke všemu byl její vrah, který v klidu vyjadřoval všem upřímnou soustrast, stále na svobodě a nikdo prostě neměl nejmenší tušení o tom, co je zač. Ten chlap se mi hnusil s každou stránkou a strašně jsem potřebovala, aby ho už někdo odhalil.

Nečekejte žádné pohádky, žádné obrovské převraty, žádné extrémní zaláskované výlevy hlavních hrdinů, žádné bitky na život a na smrt, žádné vtipy, které by vás dostávaly do kolen, žádné dojemné či smutné scény, z nich by vám bylo do breku. To, co vám kniha může dát je její prostota, pohled na život po smrti, všední dny obyčejných lidí.
Co jsem koukala na názory ostatních, tak se našli ti, které si kniha získala, a ti, které nudila a nebavila je. Průměrem dostala 3,65 hvězdičky z 5.

Jak už jsem se zmiňovala, byl podle knihy natočen film, a to pod taktovkou Petera Jacksona, který je podepsaný pod mega filmovou adaptací Pána prstenů. Já sama film viděla po dočtení knihy a musím říct, že nebyl vůbec špatný. Člověk, co nečetl předlohu, si ho užije více, ale pokud se vyhnete porovnávání, tak by se vám mohl líbit. Já osobně podobně laděné filmy zbožňuju, ale občas jsem si neodpustila kritické poznámky. Připravte se na typické dramatizování a zveličování, na které si filmový svět potrpí.


Týdenní meme, pořádané Judit.




Cílem je každou sobotu zveřejnit:

• 1 vtipný výrok
• 1 romantickou scénu
• 1 silný moment

Moje pozn.: Z organizačních důvodů bude většinou výběr jen z jedné knihy.
!POZOR!: Níže uvedené úryvky mohou obsahovat spoilery.


ZTRACENÉ MEMOÁRY JANE AUSTENOVÉ
- SYRIE JAMES -


VTIPNÝ MOMENT

 "S mými uzly je vše v pořádku, Mary"namítnul klidně Frank. "V určitých kruzích se říká, že mé schopnosti uzlovat jsou nepřekonatelné a jedny z nejlepších v Královském námořnictvu."

 "Nikdo kromě vaší vlastní matky by nic takového neřekl," odpověděla Mary.
 "A taky že ano," souhlasila hrdě matka. "Můj Frank byl vždy zručný a čas strávený na moři ho jistě na tuto činnost dobře připravil."
 "Uznávám, že je pravda," řekla jsem, "že Frankovo uzlíkování třásní na zácloně je lepší, než jsem kdy od nějakého muže viděla."

ROMANTICKÝ MOMENT

 "Kdybych se já měla zamilovat," odpověděla jsem se vzrůstajícími emocemi, "chtěla bych jednat jako Marianne."
 "Ze srdce."
 " Přes veškerý rozum cítit lásku."
 "Všechen ten zázrak a okouzlení."
 "Všepohlcující vášeň!"
 "Ano."
 "Ano!"
 Naše pohledy se setkaly. V jeho očích jsem uviděla hlubokou vroucí lásku. To byll ten okamžik? uvažovala jsem. Srdce mi bušilo tak divoce, že musel jeho tlukot vidět i slyšet. Chystal se mi říct, že mě miluje? Chtěl mě políbit? Požádal by mě o ruku?

 Otočil se ke mně se zaníceným přikývnutím a poposedl si blíž ke mně. "Ano. Mluvit přirozeně."

SILNÝ MOMENT 


 Carolyn povzdechla. Edward se smál a kroutil hlavou. "Teto Jane, to není možné." "Všechno je možné, Edwarde, jen když uvěříš." Na chvíli zmlkl, přemýšlel a potom se zeptal: "Chcete tím říct, že když budu věřit vašemu příběhu tak, jak jste ho vyprávěla, pak to bude, jako kdyby to byla pravda?" "Rozumíš tomu správně, Edwarde."


•••

Vybrala jsem tentokrát pasáže z historického románu, který jsem nedávno četla. No a jelikož je o Jane Austenové, jsou tam spíše romantické a úsměvné momenty, než nějaké plné humoru. Člověk si s tím ale u dobré knížky bohatě vystačí:)
on pátek 27. května 2011
Meme hostované Syki.


ALICE SEBOLD: PEVNÉ POUTO

Když jsem ale tehdy odpoledne stála u své skříňky a uslyšela Rayův hlas, jak pronáší mé jméno - tentokrát za mými zády a ne nade mnou-, vůbec jsem si to neužívala. Jednoduché černobílé názory, které jsem znala dřív, se tady nedaly použít. Připadala jsem si, dalo by se tak říct, jaksi rozjitřená. Šťastná + vyděšená = rozjitřená.
"Rayi," řekla jsem, ale ještě než mi jeho jméno sešlo ze rtů, naklonil se nade mě a zachytil má otevřená ústa do svých. Bylo to tak nečekané, i když jsem na to čekala kolik týdnů, že jsem chtěla víc. Tuze moc jsem se chtěla znovu líbat s Rayem Singhem.

•••

Pevné pouto není knihou, která by se řadila mezi romantické, ale i přes to se tu našla i ta malá místečka, z nichž jedním takovým byla tato scéna, kde hlavní hrdince, naštěstí (vzhledem k dalším událostem), nebylo odepřeno kouzlo prvního polibku. A tahle pusa byla zrovna taková miloučká a prostá - rozhodně mi aspoň trochu nahradila ten děs a znechucení, které mě chytaly v první kapitole. 
on úterý 24. května 2011
• Autor: Syrie James
• Originální název: The Lost Memoirs Of Jane Austen
• Tagy: historický román (19. století), fikce inspirovaná životním příběhem, biografické prvky

• Anotace:
Jane Austenová, která dala světu šest úžasných románů, byla oddaná a posedlá pisatelka dopisů. Mnohé z nich byly uchovány a poskytují cenný vhled do autorčiny mysli, povahy a soukromého života. Přesto její životopisci často přemýšleli, zda si spisovatelka vedla nějaké paměti nebo deník, protože se nikdy žádné pozůstatky takového dokumentu nenalezly. Až nyní... Ten kufr, k údivu celé party dělníků, byl napěchován něčím, co vypadalo jako staré rukopisy. V malé sametové krabičce na dně kufru ležel jaksi nepatřičně zlatý prsten s rubínem... Tak začíná fiknivní příběh Jane Austenové, při jehož čtení se několikrát vrátíte na začátek knihy a znovu se ujistíte, že to, co čtete, je fikce. Tak dovedně vymyslela, uspořádala a napsala vzpomínky slavné spisovetelky Syrie Jamesová. Memoáry, které máte před sebou, zahrnují rané období života Jane Austenové, dobu, kdy (možná...?) prožila milostné vzplanutí. Jsou skvělou sondou do duše výjimečné, inteligentní a vzdělané ženy, která duchem a talentem daleko předčila dobu, v níž žila. Další spekulace by všechno zmařily. Je na čtenáři, aby si z Janina románku a bolestného příběhu udělal své vlastní závěry.


• Ukázka:

 "Oceňuji vaši upřímnost," řekla jsem nakonec. "Asi máte pravdu. Možná jsem hledala výmluvy proč nepsat. A teď už si nepřeji dál se vymlouvat, ale - i kdybych dokonce začala znovu knihy psát a vyhnula se všem těm chybám, o kterých vím, kam bych ty rukopisy poslala? Neznám z literárního světa jedinou osobu. Nikoho."

 "Záleží na tom? Nakonec zvítězí talent. Chcete být známá spisovatelka?
 "To je vše, co jsem kdy chtěla."
 Když nad námi vítr náhle zamával větvemi, jeho oči se setkaly s mými.
 "Pak tedy známá spisovatelka budete, slečno Jane Austenová."


• Můj názor:


Jedna z nejslavnějších autorek románů všech dob Jane Austenová dala vzniknout romantickým příběhům, které nenechaly nejedno srdce v klidu. Co stojí za oblíbeností jejích knih? Je známo, že Austenová čerpala ze svých zkušeností a každodenního života, ale odkud brala inspiraci pro své láskou protkané pasáže, když sama nejspíše nevedla téměř žádný milostný život?
Po nalezení jejích dopisů partou dělníků o mnoho let později však není pochyb o tom, že i Jane si prožila svou opravdovou lásku. Když se náhodou seznámí s panem Ashfordem, krásným, inteligentním mužem z velmi bohaté rodiny s dobrým jménem, který se zdá být její spřízněnou duší, cítí k němu více než jen přátelskou náklonnost. Jenže osud jim do cesty staví spoustu překážek, o nichž si Jane není jistá, že je lze překonat.


Jane Austenová patří mezi mé milované spisovatele, na které nedám dopustit a co si budeme říkat, je to holt klasika, která nemůže nikdy zklamat. Proto jsem byla samozřejmě zvědavá na dílo, které pojednává o jejím životě. Zpočátku jsem byla lehce ostýchavá, protože o Syrie Jamesové jsem slyšela poprvé, tudíž jsem nevěděla, co od ní mám čekat či nečekat, a hlavně jsem měla strach, aby mi to nijak výrazně nenarušilou mou vlastní představu o tom, co jsem už o Jane věděla. Nyní musím říct, že k ničemu takovému nedošlo, a dříve vytvořený obrázek se jen doostřil.


Kniha je psána podobným stylem, jakým psala sama Austenová: jemně, mile, s lehkým humorem a ironií, živým způsobem, který navozuje tu správnou dobovou atmosféru.
Jane je popsána jako žena bystrého rozumu, sečtělá, spoléhající na svůj úsudek a odmítající zaběhlé konvence. Zdá se vám to povědomé? Pan Ashford je totiž zase dost možná zdrojem inspirace pro pana Darcyho - i když narozdíl od Darcyho je pan Asford příjemný a pozorný už od samého začátku. Je jakýmsi prototypem muže, o němž snad každá žena sní - jak vzhledově, tak i povahově. Pro ty, kteří jsou jakžtakž seznámeni s tvorbou Austenové, bude zajímavé nacházet odkazy na její knihy a postavy a narážet na situace podobné těm, které jsme už četli v jejích románech. Třeba matka Jane - to jsem před sebou okamžitě viděla paní Bennetovou jak vyšitou.
Co bych teda vytkla je snad ten konec. O to, že jsem věděla, jak to skončí vůbec nejde, protože životopis Jane mám ještě živě v paměti díky zkoušce, ale spíš o to, jak to skončí - rychle. Narozdíl od zbytku mi právě závěr přišel takový odfláknutý, nerozvinutý, utnutý, jako kdyby autorka někam spěchala, a proto nějak narychlo dala dohromady konec a nazdar.


Jinak čtení mě bavilo, skvěle jsem si u toho odpočinula a pokud máte rádi historické romány, obzvláště ty  odehrávající se v 19. století a od Jane Austenové, knihu si s největší pravděpodobností užijete. Třeba takové letní lenošení a opalování na lehátku u vody si tím rozhodně nezkazíte;)
on pondělí 23. května 2011


Toto meme tu už dlouho nebylo, takže jsem ráda, že mám teď klid a čas se k němu zase vrátit:
Uvázala jsem si s tímhle na sebe trochu bič, protože není zas tak jednoduché si vybrat postavy a přesně říct, co se mi honí hlavou:D




O co jde:


• Vezměte si dvě knihy dle vlastního výběru.
• Z každé z nich vybertu jednu postavu.
• Zdůvodněte, proč jste si vybrali zrovna je, proč byste chtěli vidět jejich schůzku.
• Zájemci mohou ještě nastínit svou představu o tom, jak by asi probíhalo setkání jejich hrdinů.


• více informací zde








• Knihy: Pýcha a předsudek (Jane Austen) / Budu ti vyprávět (Jorge Bucay)
• Postavy: paní Bennetová / "Tlouštík" Jorge


• Proč jsem si vybrala tyto postavy:
Najde se zřejmě málo lidí, kteří by nikdy neslyšeli o klasice od Jane Austenové. Pokud si ještě vzpomínáte na paní Bennetovou, matku hlavní hrdinky Lizzie, určitě se vám vybaví její posedlost provdat všechny dcery - čím dříve, tím lépe. Málokdo z vás však asi zná knihu Budu ti výpravět, což je mimochodem moc pěkné čtení o mladíkovi, který hledá sám sebe, v čemž mu pomáhá prostřednictvím vyprávěním pověr, starých lidových příběhů atd. jeho psychoanalytik Jorge. A právě jeho jsem si vybrala, protože myslím, že by paní Bennetové dokázal mnoho věcí...osvětlit a pomoct jí v jejích "úzkostech", které ji přepadávaly, každou chvíli.


• Průběh setkání:
Vzhledem k Jorgeho exotickému původu, byla by paní Bennetové vůči němu dost ostražitá, skeptická a nedůvěřivá, zatímco on by jí vyprávěl jeden ze svých příběhů, z něhož by sama vyšla odpověď na otázku, proč paní Bennetová dělá to, co dělá. 
Jeho prvním závěrem by bylo to, že paní Bennetové chybí život plný vzrušení, krásných šatů a zábavných plesů a společenských akcí, což se momentálně snaží prožívat skrz své mladé dcery. Dále by se jí snažil naznačit, že ačkoliv chce zajistit svým dětem co nejlepší život, aby si později nemusely s ničím lámat hlavu a žít si jako v bavlnce, nemusí se to, co připadá dobré jí, zdát stejně skvělé jim. Což by samozřejmě ona dlouhými proslovy odmítala, poté se uraženě zvedla a hned potom, co by za ní zaklaply dveře, by o něm prohlásila něco nepěkného svému muži či nejlepší přítelkyni.


•••

Tak snad jsme vás třeba nalákala na přečtení si anotace zajímavé knížky od Jorge Bucaye, nebo ve vás vyvolala chuť vrhnout se (znovu) na nesmrtelný romantický příběh chytré Elizabeth a okouzlujícího pana Darcyho :)
on neděle 22. května 2011
• Autor: Kazuo Ishiguro
• Originální název: Never Let Me Go
• Tagy: science-fiction, dystopie

• Anotace:
Autor u i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?


• Ukázka:

"Jestli o tom s vámi nebude mluvit nikdo jiný," pokračovala, "tak já o tom s vámi mluvit budu. Jak já to vidím, tak problém je v tom, že se vám jisté věci řekly a přitom neřekly. Řeklo se vám to, ale nikdo z vás to doopravdy nechápe, a troufám si říct, že někteří lidé by byli celkem rádi, kdyby to tak zůstalo. Ale já ne. Jestliže máte prožít slušný život, tak to musíte vědět a musíte to chápat správně. Nikdo z vás nebude filmová hvězda. A nikdo z vás nebude pracovat v supermarketu, jak jsem nedávno slyšela, že si to někdo plánoval. Váš život za vás naplánovali jiní..."

• Můj názor:
Kathy H., která brzy skončí se svou prací opatrovnice, se ohlíží zpět za svým životem, vzpomíná na lidi, kteří se v něm objevili, byť jen na krátkou chvíli, ale především na ty nejbližší, kteří zůstali nebo je Kathy ztratila. A hlavně na Hailsham, internátní školu, kde vyrostla. Jenže...co byl vlastně Hailsham zač? Co znamenaly všechny ty podivné věci? Dostalo se jim od vychovatelů někdy pořádné odpovědi? Co za život to vlastně vedli? Připravovali se na roli dárců - ale co to vlastně znamenalo? Dostáváme se do alternativního světa, jehož historie se ubrala jaksi odlišným směrem, což mělo dopad i na jeho současnou realitu. Na studenty, kteří pocházeli z míst jako Hailsham.

No, tak teď to působí dojmem nějaké hrůzné psychárny. Ale nic takového to není.
Um, Neopouštěj mě je jednou z těch knih, o nichž se mi špatně mluví. Nebo spíš takhle: nevím, co a jak bych o ní něco řekla, absolutně nemám tucha o tom, jak bych se měla vyjádřit. Začnu zřejmě s tím, že bylo pro mě těžké se s ní ztotožnit, protože jsem doposud nic podobného nečetla, a nejsem si ani jistá, že se mi to v závěru knihy podařilo.

Za hlavní aktéry by se spolu s Kathy H. daly považovat její blizcí přátelé Ruth a Tommy. Žádná z postav není černobílá, každá má něco do sebe a má i své mouchy, které vám budou vadit méně či více. Osobně jsem si žádnou z nich nijak výrazně neoblíbila, spíš jsem po většinu času nad nimi zvedala obočí výš a výš.
Příběh je vyprávěn retrospěktivně, tudíž je složen z valné části z flashbacků, které jsou za sebou poskládány tak, aby spolu souvisely, což bylo rozhodně zajímavě udělané, ale na mě to bylo až moc na přeskáčku. Musím se přiznat, že jsem se v tom trochu ztrácela. Například když jsem se potřebovala vrátit zpět, protože jsem nerozuměla právě rozečtené pasáži, neměla jsem skoro nejmenší šanci najít to, co jsem chtěla.
Děj staví na tom, že čtenář pomaličku odkrývá malé kousíčky informací, z nichž si postupně vytváří celkový obraz. Na knihách mám tohle rozhodně ráda, třeba na detektivkách je to skutečně skvělé, ale tady jsem byla chvílemi tak mimo, že mě to rozčilovalo. 
Teď to strašně vypadá, že knihu hrozně kritizuju a představuju ji tady v tom nejhorším světle, ale pravdou je, že se zde zmiňuju o těch nekvalitách z toho důvodu, že ty kladné stránky se prostě nedají nacpat do slov. Dovolím si tvrdit, že jde o ten pocit, který knížka vyvolá, navodí a chvilku po dočtení zanechá. 

Abych to nějak jednoduše shrnula: 
Neopouštěj mě je velice zvláštní dílo, které vás buďto pohltí nebo vás nebude bavit. Neřekla bych, že je to kniha, která by se dalo číst kdykoliv - třeba číst ji ve škole pod lavicí? Nedokážu si to představit. Na to, aby vás vtáhla je potřeba asi klid, čas a plné soustředění. Já ji četla dlouho s velkými přestávkami, v hektickém školním období jsem ji vůbec neotevřela. Dočetla jsem ji hned po tom, co mi skončily ročníkovky, po nichž by bylo asi lepší sáhnout po oddechovce. Suma sumárum, nakonec nebyla tak špatná a hodnotila bych ji jako slabší průměr. Opět říkám, že se nebude líbit asi každému, ať už si získala kolik chtěla cen, ale zkusit to můžete, protože je to zase trochu jiný styl psaní a třeba zrovna vám se to zalíbí.

Minulý rok podle ní vznikl stejnomenný film s Carey Mulligan, Andrew Garfieldem a Keirou Knightley.