Recenze: Ztracené memoáry Jane Austenové

• Autor: Syrie James

• Originální název: The Lost Memoirs Of Jane Austen

• Tagy: historický román (19. století), fikce inspirovaná životním příběhem, biografické prvky

• Anotace:

Jane Austenová, která dala světu šest úžasných románů, byla oddaná a posedlá pisatelka dopisů. Mnohé z nich byly uchovány a poskytují cenný vhled do autorčiny mysli, povahy a soukromého života. Přesto její životopisci často přemýšleli, zda si spisovatelka vedla nějaké paměti nebo deník, protože se nikdy žádné pozůstatky takového dokumentu nenalezly. Až nyní... Ten kufr, k údivu celé party dělníků, byl napěchován něčím, co vypadalo jako staré rukopisy. V malé sametové krabičce na dně kufru ležel jaksi nepatřičně zlatý prsten s rubínem... Tak začíná fiknivní příběh Jane Austenové, při jehož čtení se několikrát vrátíte na začátek knihy a znovu se ujistíte, že to, co čtete, je fikce. Tak dovedně vymyslela, uspořádala a napsala vzpomínky slavné spisovetelky Syrie Jamesová. Memoáry, které máte před sebou, zahrnují rané období života Jane Austenové, dobu, kdy (možná...?) prožila milostné vzplanutí. Jsou skvělou sondou do duše výjimečné, inteligentní a vzdělané ženy, která duchem a talentem daleko předčila dobu, v níž žila. Další spekulace by všechno zmařily. Je na čtenáři, aby si z Janina románku a bolestného příběhu udělal své vlastní závěry.

• Ukázka:

 "Oceňuji vaši upřímnost," řekla jsem nakonec. "Asi máte pravdu. Možná jsem hledala výmluvy proč nepsat. A teď už si nepřeji dál se vymlouvat, ale - i kdybych dokonce začala znovu knihy psát a vyhnula se všem těm chybám, o kterých vím, kam bych ty rukopisy poslala? Neznám z literárního světa jedinou osobu. Nikoho."

 "Záleží na tom? Nakonec zvítězí talent. Chcete být známá spisovatelka?

 "To je vše, co jsem kdy chtěla."

 Když nad námi vítr náhle zamával větvemi, jeho oči se setkaly s mými.

 "Pak tedy známá spisovatelka budete, slečno Jane Austenová."

• Můj názor:

Jedna z nejslavnějších autorek románů všech dob Jane Austenová dala vzniknout romantickým příběhům, které nenechaly nejedno srdce v klidu. Co stojí za oblíbeností jejích knih? Je známo, že Austenová čerpala ze svých zkušeností a každodenního života, ale odkud brala inspiraci pro své láskou protkané pasáže, když sama nejspíše nevedla téměř žádný milostný život?
Po nalezení jejích dopisů partou dělníků o mnoho let později však není pochyb o tom, že i Jane si prožila svou opravdovou lásku. Když se náhodou seznámí s panem Ashfordem, krásným, inteligentním mužem z velmi bohaté rodiny s dobrým jménem, který se zdá být její spřízněnou duší, cítí k němu více než jen přátelskou náklonnost. Jenže osud jim do cesty staví spoustu překážek, o nichž si Jane není jistá, že je lze překonat.


Jane Austenová patří mezi mé milované spisovatele, na které nedám dopustit a co si budeme říkat, je to holt klasika, která nemůže nikdy zklamat. Proto jsem byla samozřejmě zvědavá na dílo, které pojednává o jejím životě. Zpočátku jsem byla lehce ostýchavá, protože o Syrie Jamesové jsem slyšela poprvé, tudíž jsem nevěděla, co od ní mám čekat či nečekat, a hlavně jsem měla strach, aby mi to nijak výrazně nenarušilou mou vlastní představu o tom, co jsem už o Jane věděla. Nyní musím říct, že k ničemu takovému nedošlo, a dříve vytvořený obrázek se jen doostřil.


Kniha je psána podobným stylem, jakým psala sama Austenová: jemně, mile, s lehkým humorem a ironií, živým způsobem, který navozuje tu správnou dobovou atmosféru.
Jane je popsána jako žena bystrého rozumu, sečtělá, spoléhající na svůj úsudek a odmítající zaběhlé konvence. Zdá se vám to povědomé? Pan Ashford je totiž zase dost možná zdrojem inspirace pro pana Darcyho - i když narozdíl od Darcyho je pan Asford příjemný a pozorný už od samého začátku. Je jakýmsi prototypem muže, o němž snad každá žena sní - jak vzhledově, tak i povahově. Pro ty, kteří jsou jakžtakž seznámeni s tvorbou Austenové, bude zajímavé nacházet odkazy na její knihy a postavy a narážet na situace podobné těm, které jsme už četli v jejích románech. Třeba matka Jane - to jsem před sebou okamžitě viděla paní Bennetovou jak vyšitou.
Co bych teda vytkla je snad ten konec. O to, že jsem věděla, jak to skončí vůbec nejde, protože životopis Jane mám ještě živě v paměti díky zkoušce, ale spíš o to, jak to skončí - rychle. Narozdíl od zbytku mi právě závěr přišel takový odfláknutý, nerozvinutý, utnutý, jako kdyby autorka někam spěchala, a proto nějak narychlo dala dohromady konec a nazdar.


Jinak čtení mě bavilo, skvěle jsem si u toho odpočinula a pokud máte rádi historické romány, obzvláště ty  odehrávající se v 19. století a od Jane Austenové, knihu si s největší pravděpodobností užijete. Třeba takové letní lenošení a opalování na lehátku u vody si tím rozhodně nezkazíte;)