Recenze: Kouzla milují žár mého těla

• Autor: J. D. Robb; Susan Krinard; Maggie Shayne; Laurell K. Hamilton

• Originální název: Out of This World

• Tagy: paranormální, romantické, povídky

• Anotace:

Láska má univerzální tvář. Jen málokdy je to tak zřejmé jako v těchto zvláštních příbězích od čtyř v současné době nejprodávanějších autorek. Ať už se jedná o policistku z roku 2050, která prochází prubířským kamenem lásky, nebo o žhnoucí vizi neobvyklého milostného trojúhelníku. O mimozemskou touhu po lidském doteku či zoufalou snahu čarodějnice získat lásku jednoho muže. Tato paranormální milostná dobrodružství vás přenesou do časů a míst, kde jste ještě nikdy nebyli.

- J. D. Robb: Epizoda se smrtí (Interlude in Death)

Poručík Eva Dallasová je na jedné mimoplanetární policejní konferenci nucena riskovat, že nestihne splnit všechny své povinnosti, aby dostala zákeřného expolicistu - a zachránila muže, kterého miluje...

- Susan Krinard: Příbuzný (Kinsman)

Při vesmírném pátrání po nezvěstné lodi se dva telepati ocitnou jeden v druhém - myslí, tělem i duší... Jen tak se jim podaří vyváznout z nebezpečí a osvobodit za zajetí člena královské rodiny i s jeho posádkou.

- Maggie Shayne: Nesmrtelnost (Immortality)

Na jistém ostrově v Karibském moři zachraňuje muž tonoucí ženu, několik století žijící čarodějnici, kdysi sumerskou královnu Puabi, s níž touží sdílet svůj život - a svou poslední naději...

- Laurell K. Hamilton: Kouzla milují žár mého těla (Magic Like Heat Across My Skin)

Uběhlo šest měsíců od doby, kdy lovkyně upírů Anita Blakeová viděla dva muže svého života naposledy, nyní se prostřednictvím únosu a za velice nezvyklých okolností - blíž než kdy předtím - setkávají žena, upír a vlkodlak, aby spojili své síly...

• Ukázky:

- EPIZODA SE SMRTÍ

 Eva, z vína a z jeho nálady sentimentální, ho loktem láskyplně rýpla do žeber. "Nabeton! Můžeme je najít a vymlátit z nich mozky! Víš, zakončit tak naši večerní zábavu."

 Roarke jí položil ruku na záda a natočil se k jednomu ze svých hlídačů, který mu přišel cosi pošeptat. Při poslouchání přikyvoval a humor se mu rychle vytrácel z obličeje.

 "Někdo vás už předběhl," prohlásil potom. "To, co zbylo z těla, máme na schodech mezi osmnáctým a devatenáctým poschodím."

- PŘÍBUZNÝ

 Stál na samém pokraji jakési nové galaxie, kde milion žhnoucích hvězd čeká na objevení, kde dřímala miliarda světů, nedotčená člověkem ani shaaurem. Mohl se natáhnout a sáhnout si na ně. Všechno bylo na dosah ruky.

 Ty hvězdy tancovaly kolem něho, otáčejíce se rychleji a rychleji. Jedna z nich naplnila jeho zrakové smysly a stala se tak živou jako lidská duše. Téa.

- NESMRTELNOST

 "Moc jsi ji miloval."

 "Ne," řekl. "Měl jsem ji milovat. Ale nemiloval. A ona kvůli tomu zemřela." 

 Zamračila se a naklonila hlavu na stranu. "Ona je ten důvod, proč jsi tady a skrýváš se před světem? Protože jsi ji nemohl milovat a nemiloval? Jak by to mohlo někoho zabít?"

- KOUZLA MILUJÍ ŽÁR MÉHO TĚLA

 Přikývla jsem, ale měla jsem k tomu poznámku: "Jestli bude mým lidem ublíženo kvůli tomu, že nemám zbraň, udělám z toho váš problém."

 "Ma petite," pronesl Jean-Claude varovným hlasem.

 Zavrtěla jsem hlavou. "Já vím, já vím. Jsou jako Švýcarsko. Neutrální. Jen si myslím, že být neutrální je jenom jeden ze způsobů, jak zachránit svou vlastní prdel na úkor někoho jiného."

• Můj názor:

Říkala jsem si, že by sbírka paranormálních povídek, mezi nimiž je zařazená jedna o Anitě Blake, mohla být skutečně zajímavé čtení. A víceméně to tak i bylo, jen Anita, kvůli které mě z větší části knížka zaujala, mě trochu zklamala. Ale vezměme to nejdříve po pořadě.

Povídka od Nory Roberts, kterou napsala pod pseudonymem J. D. Robb, o Evě Dallasové mě neskutečně bavila. Eva je drsná holka, vlastně žena, která si s ničím nebere žádné servítky, říká přesně to, co si myslí a je prostě svá. Mám strašně ráda takovéto silné hrdinky se svým vlastním názorem. Občas používala krapet silnější slovník, než by bylo zdrávo, ale holt práce mezi chlapy dělá svoje. Detektivní zápletka byla vymyšlená přesně tak, aby to stačilo na vyplnění obsahu krátké povídky, dokázala vzbudit zvědavost a zájem, které se čtenáře držely až do posledních stránek.

Příběh je jakousi vsuvkou, doplňkem samotné série o Evě Dallasové, takže zájemci se mohou poté pustit do těch čtyřiceti dílů, které zatím vyšly v zahraničí (v ČR si počtem nejsem jistá).

Co se týče příběhu o dvou telepatech ve vesmíru, byla jsem zpočátku skeptická. Sci-fi jsem nikdy moc nečetla. No, zřejmě to budu muset přehodnotit, protože tohle si mě získalo. Při čtení prvních odstavců jsem byla nesoustředěná, takže to postavení Příbuzných a různé ty funkce šly trochu mimo mě, ale poté už to šlo jako po másle. Susan Krinard vytvořila svůj alternativní svět, kde lidé nejsou jedinými známými obyvateli vesmíru, mezihvězdný obchod je normálka a telepati všeobecně nepatří mezi moc velké oblíbence. Nebylo to složité, dlouho se to netáhlo, bylo to pro mě něco nového. Zdařilá povídka, proto ji řadím mezi ty lepší ve sbírce.

Jako další přichází sumerská královna Puabi od Maggie Shayne. Nebylo to vyloženě špatné, jen mi to přišlo chvilkami...divné. Obzvlášť ten závěr, který sice byl překvapující, ale celkově přitažený za vlasy. Je mi také jasné, že je těžké vyhnout se klišé, ale tady mi to svým způsobem nebylo moc po chuti. Puabi je jistojistě zajímavá postava - tvrdohlavá, silná, hrdá, vzdorná, ale zkrátka mi byli spolu s Mathewem docela putna, na druhou stranu však musím brát v úvahu fakt, že je to povídka. Ale stejně.

A na závěr tu máme samotnou lovkyni upírů, Popravčí, chcete-li, slečnu Anitu Blake, známou většině fanoušků knih o nadpřirozenu. Je mi líto, že to musím říct, ale pro mě osobně byl příběh Laurell K. Hamilton nejslabším článkem, a to hned ze dvou důvodů:

1) Bylo to krátké. Nemyslím tím stránkově - počtem stránek na tom byla Anita stejně jako ostatní. Narážím na to, že sám námět nebyl podle mě vhodný pro povídku, protože nám vlastně kromě toho, že se zde Anita magicky spojila se svými ex, vlkodlakem a upírem, skoro nic neřekl. Jo jasně, jako pozadí tu máme levhartodlaky a hyenodlaky, kteří však skutečně dělali jen to křoví.

2) Povídka je zasazená mezi pozdější díly, které jsem sice nečetla, ale stačily mi reakce některých čtenářů, kteří se téměř shodují na tom, že Anita oproti prvním dílům vyměkla. A tady, jak jsem četla stránku za stránkou, jsem opravdu jen koukala a čekala. Sice se tam místy mihne náznak té její ironie a sarkasmu, kterými nikdy nešetřila, ale je to vážně jen poskrovnu.

Když to shrnu, tak tím, že si sbírku přečtete, nic neztratíte, ale ani vám to nic nedá. Brala bych to jen jako  nadpřirozenou oddechovku, něco na ukrácení času mezi dvě knihami. A málem bych zapomněla: kontroverznější lidé, by se knížce měli radši vyhnout, pokud se nechtějí červenat delší dobu, protože slovo žár, jak hlásá titulek, je v tomto případě na místě. Hodně velký žár.