Podzimní dumání: Knižní srdcovky

Podzimní dumání pochází z podzimního speciálu Děsivý podzim, který pořádají Abyss se Syki.

"Knižní srdcovky"

I milovníci knih mají vždy stranou takové kousky, kterou jsou pro svým způsobem významné. Může se jednat o dílo vychvalované světem, nebo knížku naopak zatracovanou, pro ně však nějak výjimečnou, nebo o takovou, která by se mezi ostatními jí podobně klidně mohla ztratit. Zkrátka ať už je jakákoli, podařilo se jí onoho člověka něčím získat, přiměla ho zamilovat se, stala se jeho srdeční záležitostí. Také patřím mezi tyhle "nakažené".

Co mě takhle jako první napadá, tak to je knížka Malé ženy. Mám k ní velmi zvláštní vztah, cestu k sobě jsme dokonce našly pouhou náhodou. Zbožňuju příběh sester Marchových, který se mě prostě dotkl na tom pravém místě a považuju to za jednu z nejlepších klasik vůbec. O to víc mě dopálilo, když mi naše profesorka na literární seminář oznámila, že o knize nikdy neslyšela a moc se jí nechtělo mi dovolit napsat na ni seminární práci, protože by si knihu musela přečíst (ha, stejně jsem si to vydupala a vnutila jí to se slovy, že nebude litovat:D).

Moje další láska všech lásek je série Mediátor z pera Meg Cabot, jejíž styl psaní jsem si moc oblíbila. Tahle paranormální řada, pokud nepočítám Harryho Pottera, mě k YA tak nějak vlastně přivedla a doporučovala jsem ji snad každému, komu jsem mohla. Nedávno tomu tak bylo i u jedné kamarádky, kterou jsem pro jistotu požádala, aby mi nic neříkala, kdyby se jí knížky nelíbily.

A v neposlední řadě tu máme všemi milovaného Harryho Pottera - dodnes jsem vděčná kamarádce ze základky, která mi ho představila. Odstartovalo to tenkrát můj denní režim, kdy jsem Harryho dobrodružství hltala, kdykoli jsem mohla. Pamatuju se, jak jsme si s ostatními hráli na to, že i my jsme součástí světa magie a kouzel a chodíme do Bradavic - já byla v Havraspáru:D. Udivuje mě proto často, když narážím na lidi, kteří ještě doposud tohle veledílo nečetli, nebo mě vždycky rozmrzí ti, kteří sérii shazují s tím, že se jedná o nějakou mozky výmývající fantasmagorii (viz. zmíněná profesorka).

Jistě, každý máme svůj názor a i ty se liší vzhledem k tomu, že jsme všichni jiní. Nikomu neberu to, že se mu líbí něco, co mně ne nebo naopak. Jenže když je řeč o mých oblíbených papírových zlatíčkách, tak se mi vždy horkotěžko daří zachovávat chápavou tvář, protože mám tak nějak potřebu chránit a bránit své největší favority stůj co stůj. 

Jestli si čtu své oblíbené pasáže vícekrát? ANO! Jsem schopná se nad nimi usmívat nebo tetelit se blahem stále dokola, ale kolikrát si často přeju, abych si knihy nepamatovala a mohla je se zatajeným dechem prožívat znovu a byla na konci stejně překvapená jako prvně. Nic se totiž nevyrovná onomu prvnímu prožitku, kdy si člověk uvědomí, že právě našel svůj další zamilovaný příběh.