X vs. Y (#4) + VÝSLEDKY (#3)

Nebudu to moc okecávat a přejdu jednoduše k věci (to se moc často nestává, že?:D).

Před několika týdny jsem vás tu zanechala s třetí anketou X vs. Y, v níž jsem vyzvídala, jestli jste spíš milovníci zcela nových a smyšlených míst, nebo radši sázíte na jistotu naší reality a máte rádi kombinace paranormálna s lidským světem.

Sešlo se mi tu celkem 25 hlasů, z nichž právě 16 jich bylo pro vítězné...

SMYŠLENÉ PROSTŘEDÍ 

Což znamená, že téměř dobrá polovina z vás preferuje neznámá, nová a autorem do posledních detailů vymyšlená místa. Velice mě těší, že vás hlasovalo tolik a že se s každou otázkou počet voličů stále zvyšuje, moc vám tedy děkuju:)

Tentokrát se nikdo o svůj názor nepodělil, takže to zkrátka zůstalo na mně, tudíž se budu snažit vytáhnout ty nejdůlěžitější body a argumenty.

Smyšlené prostředí
Není tohle právě jedním z plusů, které čtenáři na knihách tolik vítají? Možnost stát se někým jiným, prožívat obrovská dobrodružství, odpoutání se od vnějšího světa a ponoření se do obrovského neznáma, kde všechno je možné. A když je to ještě nějaké naprosto cizí, normálně neexistující místo, kde se vše zdá být pro nás novinkou - to je teprve to pravé vzrůšo.
Dává to autorovi úplně volnou ruku, může si vytvořit své vlastní prostředí, kde se nemusí řídit žádnými stanovenými pravidly, není ničím svazován a zkrátka spoléhá na svou originalitu a kreativitu. A právě tato místa se nejčastěji objevují ve fantasy, kde se to pak hemží všemožnými prapodivnými potvorami - nikdo vás tady pak většinou nemůže okřikovat, ať si nevymýšlíte blbosti. Vaše mysl je při procesu představování si čistá, téměř ničím neovlivněná a je to jako kdybyste si vzali prázdný list papíru a do ruky pastelky.
Já si prostě pokaždé při zmínce na fantasy světy musím vzpomenout na Pána prstenů. A mám chuť si přečíst i Eragona, kterého teď v mém okolí čtou i lidi, kteří se ke knize normálně nepřiblíží ani na pár kroků.

Náš reálný svět
Stejně tak jako fantazijní svět, nabízí i alternativní realita spoustu možností. Říkáte si, že to je nuda? A co třeba takový fenomén Harry Potter? Ten se odehrává v Anglii, která je říznutá s magickým světem, což může znít všelijak, ale rozhodně ne nudně a nezajímavě.
Když takhle čtete podobnou knihu, nepřepadává vás takový chvějivý pocit? Taková zvláštní představa, že vedle tohohle na první pohled známého místa může existovat i jeho jiná verze, kde bychom viděli věci, o jejichž skutečnosti bychom doposud pochybovali?
Já tenhle stav přímo zbožňuju. Občas si až s příliš velkým zapálením přeju, aby se tu mezi námi toulali čarodějnice, upíři, vlkodlaci, skřítci, měňavci, víly a další tvorové, protože už jen za ten pocit by to stálo.

Řekla jsem nejspíše vše, co jsem tak měla na srdci, takže mi už nic nebrání v tom, abych vás seznámila s další nabídkou možnosti X a Y, které budou vyjadřovat:

VÍLY VS. MOŘSKÉ PANNY

Vím, že velkým hitem jsou spíše noční bytosti jako upíři a vlkodlaci, ale tohle téma nikdy neomrzí a zůstane zřejmě věčné, takže vám nabízím něco z jiného soudku. 

Není tomu tak dávno, kdy jsem si díky jedné anotaci uvědomila, že jsem kromě Malé mořské víly nečetla žádnou knihu, kde by se vyskytovaly mořské panny. A o trochu později jsem četla diskuzi, kde se zase řešily víly, respektive mužská rasa víl. U obojího mě právě zaráží fakt, že jsou oba druhy spojovány právě s ženským pohlavím. I když...řeknu vám na rovinu, že představa vílího muže nebo chlapa s ocasem je prostě...no, komická.

A co si myslíte vy? Skotačivé cácorky nebo poloviční ryby?

Nebojte se přidat svůj názor v komentářích, já to jedině uvítám:)