•
Autor: Cassandra Clare
•
Originální název: City of Ashes (The Mortal Instruments #2)
•
Tagy: YA, fantasy, lovci stínů, démoni, další nadpřirozené bytosti
•
Anotace:
Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život vrátil do normálních kolejí. Ale co je vůbec normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte obyvatele podsvěta, jako jsou vlkodlaci, upíři a víly? Kdyby se Clary obrátila ke světu lovců stínů zády, mohla by trávit víc času se svým nejlepším kamarádem Simonem, ze kterého se postupně stává stává něco víc než jen kamarád. Lovci stínů ji však nehodlají nechat odejít, obzvláště její pohledný, avšak nesnesitelný znovunalezený bratr Jace. Navíc jediný způsob, jak by mohla Clary pomoci své matce, je najít Valentýna, nebezpečného a zákeřného lovce stínů, který je zároveň jejím otcem.
•
Ukázka:
"Protože to je moje chyba."
"Máš pravdu. Je." Na ta slova Jace udiveně vzhlédl. Překvapení z toho, že s ním Valentýn souhlasí, v něm ve stejné míře zápasilo s hrůzou a pocitem úlevy.
"Opravdu?"
"Samozřejmě že to neděláš schválně. Ale jsi stejný jako já. Otrávíme a zničíme všechno, co milujeme. A existuje pro to důvod."
•
Můj názor:
Být puberťačkou není jednoduché už samo o sobě. Jenže ty ostatní se k tomu nemusejí potýkat s takovými věcmi jako Clary, která se vyrovnává se svým novým životem.
Její matka je stále v bezvědomí; údajně zesnulý otec, který je všechno, jen ne mrtvý, běhá někde zaslepený svými fanatickými názory; jakožto lovec stínů má Clary bojovat proti odporným démonům, ačkoliv jí zbraně nic moc neříkají; nejlepší kamarád už vlastně nějakou dobu není jen kamarád...a už vlastně ani smrtelník; člověk, který pro ni byl jako otec, je vůdcem vlkodlačí smečky,...jo a kluk, jenž jí asi pobláznil hlavu, je najednou její bratr, takže na nějaké techtle-mechtle můžou oba hned zapomenout.
Uf, stále si myslíte, že to máte v životě těžké?
Každý první díl sebou nese jisté riziko do budoucna, o to větší, pokud vás převelice nadchnul, protože kdo tvrdí, že pokračování bude stejně dobré? Ano, měla jsem trošku strach, protože závěr předešlé knihy mě nenechal chladnou.
Ale Cassandra jen potvrdila to, co naznačila svým Městem kostí - že je zkrátka mistryní ve svém umění. Bravurně předvedla, jak se to má správně dělat. Opět se vrhla do složitého splétání děje, který čtenáře nutil číst dál a dál, barvité popisy dokreslovaly celou scénu, vtipné dialogy byly vtipné, romantické byly romantické, smutné byly smutné, napínavé byly napínavé. Přesně tak, jak to má být.
Nechci neznalým kazit překvapení a vykřikovat spoilery do světa, takže pro jistotu přeskočím bližší vysvětlování děje, který je už tak dost zamotaný a složitý i bez mojí pomoci.
V tomto pokračování máme možnost poznat trochu více postavy a jejich postupný rozvoj, či jak bych to měla nazvat. Na scéně vstupují podle mě více do záře reflektorů.
Chudák Clary je ze všeho zmatená, což je samozřejmě přirozená reakce. Chybí jí máma a tak nějak se snaží se vším vypořádat. Stojí mezi Simonem, přítelem, kterého zná celý život a cítí se s ním dobře, a Jacem, ke kterému ji to strašně táhne, ale nesmí k němu cítit nic víc, než jen sourozeneckou lásku. I přesto ukázala, co všechno v ní dřímá, a jaký je to silný charakter. Jedeš holka.
Ach můj zlatý chlapec Jace. Toho kluka mi bylo vážně líto. Ten byl v podstatě taky chudák z nově poznané pravdy o jeho životě mimo a nevěděl komu věřit, na koho se obrátit. A jaké lásky je schopný. Čím dál více lituju, že se můj život neodehrává na stránkách knížek. Jak byli v prvním díle jejich scény krásně romantické a plné naděje, že z toho bude něco víc, tady jsem byla smutná za ně oba.
Co mě ale potěšilo, tak to byly okamžiky Aleka a Krasomila. Pokud máte něco proti gayům, tak máte smůlu, protože tihle dva spolu prostě musí být a basta. Nevím proč, ale vždycky se u nich tak přiblble usmívám:D Další, kdo si mě prostě získává čím dál více, tak to je Luke. Je to prostě sympaťák, knihovník (!) a vůdce, odhodlaný rvát se za každého v boji. Když se teď obrátím úplně na opačnou stranu, dostávám se k Valentýnovi. Minule jsem se o něm ani nezmínila, což je velká škoda. Ano, ano, je to záporák, ale musíte uznat, že jako postava je vyobrazen skutečně skvěle. Své "špatné činy" si vysvětluje tím, že to dělá pro jakési vyšší dobro, kterému musí být podstoupena nějaká ta oběť. Jeho osobnost mi přijde zajímavá, rozhodně by byl pamlskem pro nějakého psychiatra.
Druhý díl tedy zklamáním rozhodně nebyl, i nadále dělá čest svému statusu jedné z nejlepších knižních sérií pro mladé dospělé této doby a pokračuje tím správným směrem. Závěr opět nabízí spoustu otázek, nad nimiž se člověk nedokáže nepozastavit, a doslova vnucuje třetí knihu. No jáse vzpouzet nehodlám;)
P.S. Vidíte tu obálku? Jo? Nemáte chuť nad ní slintat a mít ji ve své knihovničce?:D
