• Originální název: Crescendo (Hush, Hush #2)
• Tagy: YA, paranormální, tajemné, padlí andělé, nefilim, romantické
• Moje hodnocení: 4/5
• Anotace:
Nořin život má stále daleko k dokonalosti, ale aspoň získala strážného anděla. Patch je tajemný, nádherný, magneticky přitažlivý, ale navzdory tomu, jakou roli má hrát v Nořině životě, se chová všelijak, jen ne andělsky. Je ještě vyhýbavější než dřív a k tomu se zdá, že tráví stále víc a víc času s Nořinou úhlavní sokyní Marcií Millarovou. Nebýt Patchova nepochopitelného jednání, Nora by Scotta Parnella, starého rodinného přítele, který se přestěhoval zpátky do města, sotva vzala na vědomí. Jenže Noru ke Scottovi začne cosi přitahovat – navzdory pocitům, které ji varují, že Scott před ní zřejmě skrývá nějaké tajemství. Noru navíc celou dobu pronásledují obrazy jejího zavražděného otce. Začne se zajímat, zda její původ nemá něco společného s jeho smrtí, a následkem toho jí hrozí stále větší a větší nebezpečí. Nora se zoufale snaží zjistit, co se vlastně v minulosti stalo, ale možná že některé události je lepší nechat spát, protože pravda může zničit vše – a všechny, kterým Nora věří a které má ráda.
• Ukázka:
"Noro," zdráhal se, "to si nemůžu vzít."
"Slib mi, že si ho necháš. Slib mi, že mezi nás nikdy nic nevstoupí ." Dívala jsem se mu do očí, nedovolila mu, aby uhnul. "Nechci být bez tebe. Nechci aby tohle někdy skončilo."
Patchovy oči byly břidlicově černé, temnější než miliony tajemství navršených jedno na druhém. Podíval se na prstýnek v ruce a pomaloučku ho otočil.
"Přísahej, že mě nikdy nepřestaneš milovat," zašeptala jsem.
Třebaže lehounce, přikývl.
• Můj názor:
Začíná léto a Noře s Patchem to klape skvěle. Jsou spolu, stále zamilovaní, jenže...bylo jen otázkou času, kdy i v ráji nastanou trable. Jelikož byl Patch ještě nedávno padlým, nemá zrovna od ostatních andělů plnou důvěru. A teď, když se stal Nořiným strážným andělem, není milostný vztah s ní zrovna něco, co by mu mělo zrovna pomoct. Noru však kromě Patchova tajnůstkaření podivného a odtažitého chování zaráží ještě jedna věc: Proč se Patch motá kolem Marcie Millarové, která je Noře snad už odjakživa trnem v oku? A jako by to nestačilo, do města se vrací Scott, její kamarád z dětsví. Ten, jak se zdá, také zrovna normálností neoplývá - spíš naopak. Co skrývá jeho minulost? Nora si není jistá, jestli to vůbec chce vědět, protože její život je dost komplikovaný i bez toho a má toho až nad hlavu. Možná proto má stále častěji pocit, že vidí svého mrtvého otce...
Konečně se dostávám k tomu, abych sepsala své dojmy z druhé knihy B. Fitzpatrick. No a co říkám na pokračování příběhu lásky mezi Norou a jejím doslova "andělským" Patchem? Asi tak, že se jim to holoubkům pěkně zašmodrchává, takže v pořadí třetí díl Silence nebo-li Ticho bude rozhodně počteníčko.
Číst pokračování Zavrženého víc jak po půl roce bylo pro mě, přiznám se, docela problém, nebo aspoň problém pro mou paměť a chápání - jednou z podstatných částí knihy je totiž vztah padlých andělů k nefilim, což se mi tak trochu vykouřilo z hlavy, respektive jsem si moc nevzpomínala na ty jejich pravidla a okolnosti, tudíž jsem chvilkami propadala zmatkům:D Kamarádka prý měla pro případ nouze po ruce první díl, takže pokud máte nespolehlivou hlavu jako my, možná nezaškodí se na to předtím mrknout.
Crescendem jsem zklamaná nebyla - neřekla bych, že by se s pokračováním tahle série zhoršila, ani se posunula do výšin nejlepších YA knížek. Pro mě se autorka stále drží té své nastavené laťky - jestli ji se závěrečným dílem překoná, to už záleží na ní, ale dost jí to přeju, protože její knihy, ačkoli jim stále nedokážu udělit ten poslední bod k dokonalosti, mají v sobě něco, co čtenáře nutí číst dál - nejistotu, nevědomost.
Naskytuje se nám širší pohled na postavy, které dokazují, že nejsou černobílé nebo splácané jen tak na koleni. Během čtení jsem si prošla snad celou škálou emocí, což beru jako velké plus. Znáte ty pocity, kdy chvilku s hrdiny soucítíte a následně na to jim nadáváte do totálních blbců? S Norou a Patchem si tedy užijete "kopec srandy", protože v jednom momentě jsou žhaví jak rozpálená pec, aby pak v tom druhém na sebe mohli zase štěkat a obviňovat se.
Nora asi nikdy nebude patřit mezi mé největší oblíbenkyně (ta holka je snad na špehování naprogramovaná), ale člověk jí v jistých momentech musí dát za pravdu, protože to, co dělal Patch, by asi nekaždá holka rozdýchala. Na jednu stranu jsem ráda, že se hned neproměnil v dokonalého milujícího přítele a zachoval si svoji drsnou povahu, ale to jeho věčné mlžení a občas nepřátelský tón mě dokázaly naštvat.
Avšak cenu za nejlepší postavu získává Vee, jež z pozadí prvního dílu vystoupila v tomto na samý vrchol. Byla takovým sladkým bonbónkem, který svým zápalem a vtipem dodal příběhu jiskru a byla jakousi jistotou, ke které jsem se uchýlila, když Patch s Norou byli úplně mimo.
Samotný závěr tentokrát zůstal tak otevřený, až mě to překvapilo. Trošku se na Beccu zlobím za to, jak se to začalo ke konci vyvrbovat. Ani ne tak jako ta Černá ruka, ale... no, však si to přečtěte. Konec Crescenda rozhodně nabízí slušný rozjezd pro trojku a já jen mohu doufat, že si ji budu moct přečíst co nejdříve.
Začíná léto a Noře s Patchem to klape skvěle. Jsou spolu, stále zamilovaní, jenže...bylo jen otázkou času, kdy i v ráji nastanou trable. Jelikož byl Patch ještě nedávno padlým, nemá zrovna od ostatních andělů plnou důvěru. A teď, když se stal Nořiným strážným andělem, není milostný vztah s ní zrovna něco, co by mu mělo zrovna pomoct. Noru však kromě Patchova tajnůstkaření podivného a odtažitého chování zaráží ještě jedna věc: Proč se Patch motá kolem Marcie Millarové, která je Noře snad už odjakživa trnem v oku? A jako by to nestačilo, do města se vrací Scott, její kamarád z dětsví. Ten, jak se zdá, také zrovna normálností neoplývá - spíš naopak. Co skrývá jeho minulost? Nora si není jistá, jestli to vůbec chce vědět, protože její život je dost komplikovaný i bez toho a má toho až nad hlavu. Možná proto má stále častěji pocit, že vidí svého mrtvého otce...
Konečně se dostávám k tomu, abych sepsala své dojmy z druhé knihy B. Fitzpatrick. No a co říkám na pokračování příběhu lásky mezi Norou a jejím doslova "andělským" Patchem? Asi tak, že se jim to holoubkům pěkně zašmodrchává, takže v pořadí třetí díl Silence nebo-li Ticho bude rozhodně počteníčko.
Číst pokračování Zavrženého víc jak po půl roce bylo pro mě, přiznám se, docela problém, nebo aspoň problém pro mou paměť a chápání - jednou z podstatných částí knihy je totiž vztah padlých andělů k nefilim, což se mi tak trochu vykouřilo z hlavy, respektive jsem si moc nevzpomínala na ty jejich pravidla a okolnosti, tudíž jsem chvilkami propadala zmatkům:D Kamarádka prý měla pro případ nouze po ruce první díl, takže pokud máte nespolehlivou hlavu jako my, možná nezaškodí se na to předtím mrknout.
Crescendem jsem zklamaná nebyla - neřekla bych, že by se s pokračováním tahle série zhoršila, ani se posunula do výšin nejlepších YA knížek. Pro mě se autorka stále drží té své nastavené laťky - jestli ji se závěrečným dílem překoná, to už záleží na ní, ale dost jí to přeju, protože její knihy, ačkoli jim stále nedokážu udělit ten poslední bod k dokonalosti, mají v sobě něco, co čtenáře nutí číst dál - nejistotu, nevědomost.
Naskytuje se nám širší pohled na postavy, které dokazují, že nejsou černobílé nebo splácané jen tak na koleni. Během čtení jsem si prošla snad celou škálou emocí, což beru jako velké plus. Znáte ty pocity, kdy chvilku s hrdiny soucítíte a následně na to jim nadáváte do totálních blbců? S Norou a Patchem si tedy užijete "kopec srandy", protože v jednom momentě jsou žhaví jak rozpálená pec, aby pak v tom druhém na sebe mohli zase štěkat a obviňovat se.
Nora asi nikdy nebude patřit mezi mé největší oblíbenkyně (ta holka je snad na špehování naprogramovaná), ale člověk jí v jistých momentech musí dát za pravdu, protože to, co dělal Patch, by asi nekaždá holka rozdýchala. Na jednu stranu jsem ráda, že se hned neproměnil v dokonalého milujícího přítele a zachoval si svoji drsnou povahu, ale to jeho věčné mlžení a občas nepřátelský tón mě dokázaly naštvat.
Avšak cenu za nejlepší postavu získává Vee, jež z pozadí prvního dílu vystoupila v tomto na samý vrchol. Byla takovým sladkým bonbónkem, který svým zápalem a vtipem dodal příběhu jiskru a byla jakousi jistotou, ke které jsem se uchýlila, když Patch s Norou byli úplně mimo.
Samotný závěr tentokrát zůstal tak otevřený, až mě to překvapilo. Trošku se na Beccu zlobím za to, jak se to začalo ke konci vyvrbovat. Ani ne tak jako ta Černá ruka, ale... no, však si to přečtěte. Konec Crescenda rozhodně nabízí slušný rozjezd pro trojku a já jen mohu doufat, že si ji budu moct přečíst co nejdříve.
1 komentářů :
souhlasím! :) a teda taky vážně musím přiznat, že jsem v hlavě měla naprosto šílený bordel v těch "andělských věcech". :D
Okomentovat