Trio měsíce - srpen 2011

KNIHA: LEVIATAN (#1)

(S. Westerfeld)

Jeho narození otřáslo rakousko-uherským trůnem a smrt jeho rodičů nyní destabilizovala křehkou rovnováhu v celé Evropě.

"Takže za tuto válku nesu odpovědnost já," pronesl trpce.

"To ne, Aleku. Velmoci patřící do tábora industriálů i darwinovců by si dříve nebo později našly způsob, jak válku rozpoutat. Možná ale o sobě pořád ještě můžete dát vědět."

Čtení tohoto díla pro mě bylo zcela novou zkušeností. Podle anotace na jeho u nás vydávanou další sérii Oškliví, si tento autor zřejmě moc nepotrpí na tradiční náměty. Jenže kdo kdy řekl, že co je originální, musí být i nutně dobré? To však není případ Leviathana - autor zbytečně netlačil na pilu, takže naštěstí od originality nepřešel k absurditě. Tentokrát představuje čtenářům svou steampunkovou verzi první světové. Nápad mě okamžitě nadchl a byla jsem strašně zvědavá, jaké to bude. Pokud jste četli mou recenzi, tak už víte, jak moc jsem byla unešená. Westerfeld udržel napětí, čímž popoháněl ve čtení a vytvořil fantastický svět, kde proti sobě stojí moderní stroje a nově vylepšené druhy živočichů a člověk se tak ke knize velmi rád vracel.

COVER

Jedním slovem nádhera - takhle nějak by mohla vypadat i obálka dělající reklamu steampunku. Tahle kombinace barev na mě působí přesně tím majestátním, vznešeným a historickým dojmem, takže tvůrci uhodili hřebíček přesně na hlavičku. Ozubená kolečka snad nikdy předtím nevypadaly tak setsakramentsky dobře. Co jsem si prohlížela covery následujících dílů, tak ani jeden nedosahuje takové kvality jako tento a bohužel se mi ani tolik nelíbí. 

POSTAVA: Alek

Vrahové si měli přijít pro samotného Aleka - kluka zpola královského původu a zároveň syna dvorní dámy. Neměli útočit na jeho otce, jehož krev byla čistá.
"Jestli jsou opravdu mrtví, proč by se někdo ještě staral o mě? Já už teď nejsem nic."

Mou nejoblíbenější postavou se stal okamžitě Alek. Jako syn arcivévdy si sice žil jako v bavlnce, ale kvůli matčině neurozenému původu musel čelit mnohému, ať už šlo o pohrdání čistokrevných šlechticů nebo nezájem vlastního příbuzenstva, kteří se jeho existencí cítili být ...pošpiněni. Po ztrátě rodičů se musí vyrovnávat s novou situací, naučit se spoléhat na své schopnosti a úsudek a je donucen rychle dospět. Za to, jak se s tím vším vypořádal a celkem slušně z toho vyšel, si právem získává můj obdiv.

PÁR: -

Jako pár se tu sice nabízí Alek a Deryn, jenže je to takové komplikované, když nikdo neví, natož Alek, že ten mladý Dylan Sharp je vlastně holka. To je pak těžké se zamilovat:D Ze strany Deryn se tu začíná už něco vyvrbovat, ale počkejme si na pokračování - jejich parťáctví je zatím dostačující:)

MOMENTY:

"Proboha!" vykřikl Newkirk. "Podívej, co jsme..."

Jeho hlas umkl, když se z vody vynořilo první chapadlo.

Obrovské chapadlo zasvištělo vzduchem a vodní kapky z něj stříkaly po celé délce jako déšť. Kraken královského námořnictva byl dalším Huxleyovým umělým tvorem. Deryn se dočetla, že ho vytvořili z dědičných řetězců chobotnice a obří olihně. Jeho chapadlo se ve světle reflektorů rozvíjelo jako obrovský, zvolna se pohybující bič.

Jednou z věcí, co mě na knize nenechaly klidnou, byly popisy industriálského a darwinovského prostředí. Fascinovalo mě, jak fungovaly stroje a z čeho všeho byly darwinovští tvorové geneticky stvořeni nebo upraveni. Nejlepší to bylo sledovat přímo v akci, kdy byly popisovány vzájemné boje. Akce byla cítit ve vzduchu, vy jste netrpělivě čekali jak to všechno dopadne a iritovalo vás, že nečtete rychleji. Nikdy jsem nebyla fandou knih z válečného období a jejich povinné čtení mě tak nějak ubíjelo, ale kdyby byly některé popisovány takto, tak jdu hned znovu do toho.

KNIHA: CRESCENDO (HUSH, HUSH #2)

(B. Fitzpatrick)

Nech tátova ducha odpočívat? A co já? Jak já mám odpočívat, když neznám pravdu? Vee tomu nerozumí. Od ní tátu neočekávaně a násilně neodtrhli. Její rodina se neroztříštila. Ona pořád všechno všechno má. Já už mám jenom naději.

Druhé pokračování této andělské série jsem četla téměř po půl roce a přestože to pro mě byla občas španělská vesnice, s tím, s čím tentokrát Becca přišla, jsem byla spokojená. K dokonalosti mi tam stále ještě něco chybí, ale po citové stránce byla kniha naprostý vyděrač a vykradač. Vztek, láska, vášeň, bolest, nejistota... to všechno autorka do kniha vrazila ve správném poměru. Charaktery postav dostaly další nový odstín a člověk ta mohl nakouknout i do jiného šuplíku jejich myšlenek. No a ten napínavý otevřený závěr... to snad radši ani nebudu komentovat.

COVER

Ne neprávem jsou obálky těchto knih považovány za jedny z nejlepších. Z coveru Zavrženého jsem si kecla na zadek a u Crescenda tomu nebylo jinak. Přiznávám se, že mám pro černobílé obrázky a fotky slabost a na tyhle jednoduše nejde říct jiného než: "WOW!"

Působí to dramaticky, tajemné a déšť jako efektivní prvek navíc vždy dokázal dělat svoje. Tato obálka rozhodně plní svůj reklamní účel.

POSTAVA: Vee Sky

"Co řekneš jeho mámě?"
"To je jedno. Má mě ráda. Pozve mě dovnitř." Zvedla jsem svůj hot dog, který už stačil vychladnout. "Chceš to?"
"Ani náhodou. Budeš ho potřebovat. Pokud se cokoliv přihodí, prostě si kousni. Do deseti sekund budeš celá šťastná a rozehřátá."

Jednoznačně hrdinka knihy! V Crescendu je jí věnováno více prostoru, za což jsem jedině ráda, protože jinak nevím, jak by se mi dařilo rozdýchávat tu hašteřivou dvojici milenců. Vee předvedla své umění vyrukovat s upřímnou a vtipnou poznámkou vždy ve správnou chvíli, jednala přímo a na rovinu a ta její vášnivá energie bylo přesně to, co jsem potřebovala. Nora může být za takovou kámošku ráda.

PÁR: Nora&Patch

"Něco, co jsem nikdy neudělal? Ode dne, kdy jsme se poznali, jsem ti nikdy nelhal. Nemusí se ti vždycky líbit, co říkám, ale já pokaždé jednal přímo."
"Nechals mě uvěřit, že mě miluješ! Lež!"
"Je mi líto, že to vypadalo jako lež." Nebylo mu to líto. V očích mu běsnila chladná zuřivost.

I když si tu řekli pár nepěkných věcí, chovali se k sobě nedůvěřivě a hádali se až běda, pořád to jsou ty dvě zamilované hrdličky, které bez sebe prostě nemůžou být. Navíc, i v ráji jsou trable, to už ke vztahu holt patří. Oba to jsou paličáci, což znamená, že to spolu nemají vždy jednoduché. Znamenají pro sebe hodně a jejich city se projevují bouřlivě a se spalujícím žárem. Co oceňuju, tak je to, že se Patchovi s novým vztahem nevymyl mozek a zůstal svůj, tedy tím špatným chlapcem, kterého máme tak rádi.

MOMENTY:

"Kolik jsi jí dala?" ptala jsem se Vee.
"Nic. Hodila jsem jí tam kondom."
Povytáhla jsem obočí. "Odkdy s sebou nosíš kondomy?"
"Sebrala jsem jeden z trávníku při cestě sem. Kdoví, třeba ho Marcie použije. Tím pádem jsem naplnila své poslání zabránit jejímu genetickému, aby se rozšířil."

Chvíle, které jsem milovala? Ty, kde byla v akci Vee a její pusa. Ta holka si mě prostě v tomhle díle získala a už teď se těším, co mi ukáže v pokračování.

Ovládla mě vlastní touha, já mu zaryla prsty do trička a sama zkrátila zbytek vzdálenosti mezi námi. Bylo to tak úžasné, mít ho zase u sebe. Tolik mi chyběl a mně to až do této chvíle vůbec nedošlo."Ať toho nelituju," zašeptala jsem bez dechu.
"Se mnou jsi nikdy nelitovala." Políbil mě a já zareagovala tak hladově, až mě napadlo, že budu mít na rtech modřiny.

Scény Patche a Nory, když nejsou zrovna rozhádání, patří podle mě mezi nejvíce hot scény YA dvojic. Čistá touha, vášeň - žádná pusa na čelíčko a zbytek-si-domysli-sám-čtenáři. Občas, eh často, se tihle dva chovají jako idioti, ale člověk jim pořád musí tak nějak fandit a držet palce, ať to pro ně dobře dopadne.

KNIHA: BEASTLY

(A. FLINN)

"Cos mi to udělala?" Když jsem to řekl, můj hlas zněl jinak. Vyšel ze mě řev.
Mávla rukou se sprškou jisker.
"Přeměnila jsem tě v tvé pravé já."
Byl jsem zvíře.

Jsem fanda disneyovek a pohádku u Krásce a Zvířeti mám spojenou právě s touto kreslenou verzí. No a vždy jsem zvědavá na moderní přepracování, a to ať už jde o cokoli. A způsob, jakým to pojala Alex Flinn, se mi vcelku líbil. Všechny důležité aspekty pohádky zanechala tak, jak byly, a přizpůsobila je naší době. Jasně, našly se věci, které mi až tak moc neseděly, ale to si nechám až do recenze. Teď mohu říct jen to, že jsem si novodobou pohádku pro náctileté užila jako malé děcko.

COVER

Kdybych měla volit mezi oslňující efektivitou a prostou jednoduchostí, tak hlasuju právě pro druhou možnost. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása - aspoň tato obálka by mohla sloužit jako jeden z příkladů. Bílá růže skvěle ztělesňuje čistou krásu, která vystupuje z kontrastující temnoty. A trnitý název je prostě trefa do černého.

POSTAVA: Kendra Hilferty

"Ne. Kdybych se kolem promenádovala s netvorem, věděli by, že jsem čarodějnice. A v těch časech byly čarodějnice upalovány. To je taky důvod, proč dávám přednost tomuhle století. Je to bezpečnější. Lidi dělají řadu divných věcí, obzvlášť v New Yorku.

Rozhodovala jsem se mezi Kendrou a učitelem Willem, ale nakonec na tomto postě skončila zlá čarodějnice. Objevila se sice jen párkrát, ale i tak mi padla do noty. Nebyla to nějaká zlomyslná potvora, která by se jen tak procházela New Yorkem a proklínala nebohé smrtelníky. Kdepak - Kyleovi udělila správnou lekci, kterou jen potřeboval. Nakonec si toho kluka oblíbila a bylo fajn vidět, že mu přeje, aby našel svoje štěstí. Jo a na kdovíjak starou čarodějnici byla i vtipná.

PÁR: Adrian/Kyle&Lindy

"Volal si mé jméno?"
"Jako v Janě Eyrové. Zrovna minulý týden jsem ji četl znovu a myslel jsem na tebe - jak byli ti milenci rozděleni a-"
"Milenci?"
Bylo tak těžké nechat oči otevřené. Byla se mnou. Mohl jsem už přestat.
"Ne! Měla bych zavolat záchranku. Kdyby se ti něco stalo-"
S námahou jsem nakonec ze sebe dostal: "Miluju tě, Lindy."

K srdci mi nijak výrazně nepřirostli, ale byli nakonec oba fajn a když už je to ta pohádka, tak jsem přece zkrátka musela doufat v ten šťastný konec. Kyle, zvyklý na obdiv ze strany dívek, teď v nové kůži poznává tu pravou krásu člověka a touží jedině potom, aby ho tahle podivná a ničím zvláštní holka milovala. Mezi těma dvěma se opatrně buduje přátelství, které přerůstá v něco mnohem hlubšího, což je vždycky hezká podívaná. 

MOMENTY:

Grizzlyguy: Vzal jsem si sebou laptop. Všude je tu Wifi signál, dokonce i v lese.
Mr. Anderson: Rád bych slyšel o tvé rodině, Netvore.
BeastNYC: Jen můj táta. Mám jenom tátu. Měl jsem.
Mr. Anderson: To je mi líto, pokračuj.
BeastNYC: Nechci mluvit o svém otci. Pojďme změnit téma.
SilentMaid: Vsadím se, že to příliš bolí nato, abys o tom mluvil.
{{{{{Beast}}}}}
BeastNYC: To jsem neřekl.
SilentMaid: Ne, neřekl. Ani si nemusel.
BeastNYC: Fajn. Dobře, fajn. Bolí to tak moc, že o tom nechci mluvit. Boohoohoo. Jste všichni spokojení? Můžeme teď už mluvit o někom jiném?
SilentMaid: Promiiiň!

Pohádkový chat? Skvělý a zajímavý nápad. Tahle diskuze, kde se mezi sebou bavili pohádkové bytosti, také postihnuté kletbou čarodějnice, pro mě byla výborným zpestřením knihy. Tyto pasáže jsou vsunuty mezi jednotlivé části knihy a postavy z pohádek tu spolu řeší problémy, které jim přinesla jejich proměna.

Těšila jsem se na každý tento úryvek, protože číst jejich poznámky a reakce byla docela sranda. Během chvíle jsme se třeba naučila rozluštit to, co chtěl Žabí princ svými prsty s blánami napsat:D