Letní dumání: Hodnocení knih

Meme ze speciálu Léto s knihou, které pořádají  Abyss a Syki.

"Hodnocení knih"

Při výběru knihy hraje svou roli hned několik věcí: autor, anotace, obálka, reklama, doporučení a v neposlední řadě hodnocení, ať už ve formě bodů nebo recenzí. Když si vybírám knihy, po kterých bych ráda někdy sáhla, mé rozhodnutí asi z největší části ovlivní právě jejich hodnocení a názory ostatních. Sice se podívám na průměrný rating, ale vždycky si musím přečíst pár recenzí, protože mi pouhé "oznámkování" nestačí. 

Např. na GoodReads se cítím být 5 hvězdičkami strašně omezovaná - třeba některé knihy ode mě dostaly stejný počet bodů, ale i přesto bych mezi nimi dokázala rozlišit ty, které se mi líbily míň a které zase víc. Takže hodnocení tímhle způsobem je pro mě opravdu těžké. Co se týče recenzí, tak ve většině případů se je pokouším napsat ještě "začerstva", kdy jsem ještě plná pocitů, které ve mně kniha po dočtení zanechala. Udržela si mou pozornost? Plus. Měla dobrou zápletku nebo postavy? Fajn, další bod k dobru. Snažím se s čistým svědomím nacházet jak klady, tak i zápory, neschazovat knihu ani autora, protože ten člověk si dal práci, je na své dílo pyšný, a nebylo by proto fér ho hned odepsat. Nechápu proto moc lidi, kteří frknou knize 1 hvězdičku a ani se neobtěžují přijít s pádným argumentem (pardon, ale obyčejné zdůvodnění jako je "nuda, ztráta času" asi nepobírám). Já snad ani v životě nedala knize pod 3 hvězdičky.

Ne vždy je to jednoduché, ale hodnotit knihy a sdílet svůj názor s ostatními je podle mě důležité. Nejde o to, kdo má pravdu a kdo ne, protože každý má svůj vkus a líbí se mu odlišné věci. Spisovatel nenapíše knihu jen tak - o něco se podělil a má radost, když se dočká reakce. Ať už uznání nebo kritika, obojí je to odezva od druhé strany, díky níž se bude moct od něčeho odpíchnout. 

To samé platí i pro ostatní autory. I oni jsou čtenáři, tudíž nevidím nic špatného na tom, když se vyjádří k práci některého ze svých kolegů. Ano, může tu padnout námitka o zaujatosti, vzájemné konkurenci, manipulaci svých fanoušků a kdo ví co ještě. Jenže nezapomínejme na to, že to jsou také dospělí lidé, z nichž většina by se určitě vyhnula přímým útokům nebo dokonce naschválům a zvolila by radši rozumnou cestu diplomatiky a taktu. Nebylo by tedy spravedlivé od nich požadovat mlčení jen proto, protože jsou ve stejné branži.