“At some point, you just pull off the Band-Aid, and it hurts, but then it's over and you're relieved.”
- Looking for Alaska by John Green -

Letní dumání: Fanatičtí fanoušci knih

on čtvrtek 11. srpna 2011

Meme ze speciálu Léto s knihou, které pořádají Abyss a Syki.

Pokusím se v co nejbližší době dohnat resty a přidat články i na dvě předchozí témata, která jsem během své nepřítomnosti zmeškala, takže podle plánu to budou dnes

"Fanatiční fanoušci knih"

Každý má mezi knihami nějakou tu svou "úchylku", na kterou nedá dopustit. Já jich mám docela dost a vím o sobě, že se někdy dokážu chovat švihle. Po objevení nějaké super-extra-skvělé knihy/sérii mám takové své období, kdy stále přemýšlím co kdyby, kdyby a nebo mám potřebu o tom mluvit, zapojuju se do diskuzí, pěju chvály na všechny strany a vnucovat ji každému, kdo je ochotný mě poslouchat. Svým způsobem ty lidi, co jsou v tomhle na žebříčku posedlosti o dost výš jak já, trochu chápu.

Jenže všechno má své meze samozřejmě. Podle mě neexistuje zase tolik fanatických fanoušků knih, jako spíše  fanatických fanoušků knih a jejich zfilmovaných zpracování. Filmová studia si s těmi obrovskými reklamy, oslnivými herci, efektními triky a celkovou velkolepostí dokážou na svou stranu přetáhnout spoustu lidí a udělat z nich otroky svých filmů. Vezměte si například Harryho Pottera, Pána prstenů nebo Twilight ságu. Řekla bych, že na prohloubení a rozšíření jejich fanouškovské základny nesou svůj výrazný podíl i jejich filmové adaptace.

Že by mi fanoušci, kteří svou oddanost a obdiv vedou do extrému, nějak překáželi nebo vyloženě vadili, se říct nedá. Co se mi ale teda nelíbí, tak to je to, jak nás ostatní hážou do jednoho pytle. Doostávají mě ty pološílené holky (pánové jistě odpustí, že je protentokrát do svého příkladu nezahrnu:D), které přísahají lásku až za hrob nějakému knižnímu šťastlivci, respektive jeho představiteli. Překvapuje mě, co všechno kvůli tomu podstupují, čeho jsou schopné nebo jak se mermomocí snaží představitele ústřední dvojice dotlačit do vztahu. Fajn, jsem taky holka a čtu to samé, ale to ještě neznamená, že jsem stejně bláznivě posedlá. Některé lidi tohle prostě od přečtení odradí, nebo se i stydí, aby nebyli přistiženi při četbě něčeho takového. Podobné škatulkování platí i o knihách. Cože čteš? To je nějaká podobná fantasmagorie jako je to Stmívání, ne? Bože, tohle mě dokáže vždycky tak nakrknout:D

Být něčeho fanouškem není zločin - je to pocta autorově práci. Každý může prosazovat své názory tak, jak on sám uzná za vhodné, ale stejně by se podle mě měli všichni držet jednoho zásadního faktu: že je důležité respektovat tu pomeznou čáru, která odděluje fantazii od skutečného světa. To je totiž zřejmě chyba fanatických fanoušků : nevědí, kdy přestat.

3 komentářů :

Kacennnka řekl(a)...

Já taky, když přečtu nějakou dobrou knihu, to musím nějak ventilovat, takže o ní furt mluvím, a pořád nad tím přemýšlím a snažím se jí vnutit co nejvíc lidí, abychom si pak o tom mohli promluvit. Ale tím to končí! A s tím, že nějakou holky jsou úplně vedle z nějakého představitele, tak to už je fakt trochu moc. A hlavně, podle mě jim ani pořádně nedojde, že je to přeci jenom člověk. :)

Teresinha řekl(a)...

Jee, máme v článku stejnou fotku :)
A přesně jak píšeš to píšu i já, fanatické fanouškovství většinou startuje až s tím filmem...

A já to mám tak, že když mě něco fakt nadchne, tak se mnou hlavní postavy pár dní po dočtení ještě "bydlí", jako že uvažuju co by kdyby a představuju si a vymýšlím pokračování a tak... :D

Ettelëa Dragons řekl(a)...

Souhlasím, taky si myslím, že ten fanatismus nastává až po filmech, protože moc fanatických fanoušků knih neznám, spíše je to pak spojené s těmi hlavními představiteli. Já, když čtu nějakou tu knihu, tak (pokud je to dobrá kniha) se dokážu do příběhu úplně ponořit a jako by ho zažívám s jeho hrdiny. Ale, že bych byla nějaký fanatik? To asi ne :) Pěkný článek.

Okomentovat